Dívej se pravým okem

Když máš kompas a znáš směr, utíkej a ber, život je jen velký hlad, někdy dusí úžinou a k snídani strach, pak zurčivý potůček skáče po horách ...

» autorka: Philogyny

» Básně / Život

Otevřela oči a začala číst.
Četla pořád a všude i pod lavicí.
A pak psala dlouhé tresty.
Stokrát.
Nemám si při vyučování číst pod lavicí.
Číst je jako jíst.
A psát je hlad.

Hlavní je nedat se chytit.

Musíš utíkat.

„Kam pořád utíkáš?“ zeptal se Malý princ,
„řeč je přece ukrytá v růži.“
A ony přišly, je jich plná zahrada.
Někdy píchají a nejde to poslouchat, ale jinak to jde.

Možná jen více ptáků přiletělo.
A pak ten poštovní holub, co z nebe spadl k nohám.
Dala mu najíst a napít, byl tak unavený, poděkoval a musel dál.
Dívej se pravým okem, uvidíš siločáry země

utíkat
za dva.