Je tam, pod lavinou

Co je správné? Blízké šetřit,
na růžovo leccos přetřít?
Či naopak umounit,
co ten druhý nemoh mít,
aby tolik neutrpěl,
náš-li zářivý ráj by zřel?

Co víc bolí?
Okamžitá, smíchy lítá, krutá pravda od vína
nebo prázdno
a pak rána, to když praskne milosrdná bublina?

Bolí obé, obé znám,
póly oba z obou stran.

Měl jsem vám onehdy vhled:
štěstí je vždy na dohled.
Je tu, je přeci ve mě,
stačí všímat si ho jemně,
hořkostí ho nezasypat,
když co chtěl jsem jiný má,
úspěch mýma očima
nezdá se být dnešní případ.

Svět iluzí, cobykdybů,
lákadel a napůlslibů
větší je o řádů mnoho
-
štístko drobné pod lavinou
co se strhla mojí vinou
najdu ještě živé snad
snad mi stihne pošeptat
-
No tak zařvi: A co z toho!