MĚSTO UTRPENÍ 10
42. BÁSEŇ Z MÉ ROZEPSANÉ SBÍRKY - KAMENY ILUZÍ
» autor: West » Básně / Nemoc, smrt |
Je jich pouze dvacet šest
ostatní jsou na tom stejně
z probuzení poztráceného spánku
se tohle MĚSTO
dostalo konečně do popředí
v minutě aort zaškrcených
cokoliv kolem Vás
a v ústech pár zubů
co chrčí odpuštěním
rozlámaných nohou
zakrátko všichni dostanou co chtějí
tak co myslíš...
už slyší toho co je zabije?
Je to těžké
vše co bylo
a cokoliv nového
/než se otevřou dveře
z ospalé noci/
se pokouší vřepřít první minutě
na začátku dekadence
před UTRPENÍm nepíchnutých žil
v uzamčených kufrech
zůstalo pár kostí
vstupte do rozbouřené řeky
pro kterou jsem oceánem
a opijte svou samotu strachem
po slovech věnované všem zbylým
kteří neměli právo pro snění
hloubku tónů
šakalých hlav
lidské ruky přibité na schodech
jen krůček
od smrti
hostina pro červy
ješitnost
radost ze smrti
a mého života
spoutám Váš svět v iluzích
rád se bavím na cizí účet
že když mohli žít
tak pohřbívali nevinné zaživa
zkuste si jejich stranu mince
pak se vrátím
sednu si vedle Vás
a navždy umlčím všechny srdce
tak
ještě předtím poproste
v kalužích krve
ano
miluji Vás
neptejte se proč.
7.8.2016 9:27
ostatní jsou na tom stejně
z probuzení poztráceného spánku
se tohle MĚSTO
dostalo konečně do popředí
v minutě aort zaškrcených
cokoliv kolem Vás
a v ústech pár zubů
co chrčí odpuštěním
rozlámaných nohou
zakrátko všichni dostanou co chtějí
tak co myslíš...
už slyší toho co je zabije?
Je to těžké
vše co bylo
a cokoliv nového
/než se otevřou dveře
z ospalé noci/
se pokouší vřepřít první minutě
na začátku dekadence
před UTRPENÍm nepíchnutých žil
v uzamčených kufrech
zůstalo pár kostí
vstupte do rozbouřené řeky
pro kterou jsem oceánem
a opijte svou samotu strachem
po slovech věnované všem zbylým
kteří neměli právo pro snění
hloubku tónů
šakalých hlav
lidské ruky přibité na schodech
jen krůček
od smrti
hostina pro červy
ješitnost
radost ze smrti
a mého života
spoutám Váš svět v iluzích
rád se bavím na cizí účet
že když mohli žít
tak pohřbívali nevinné zaživa
zkuste si jejich stranu mince
pak se vrátím
sednu si vedle Vás
a navždy umlčím všechny srdce
tak
ještě předtím poproste
v kalužích krve
ano
miluji Vás
neptejte se proč.
7.8.2016 9:27
Tipů: 8
» 07.08.16
» komentářů: 6
» čteno: 772(8)
» posláno: 0
» nahlásit
» 07.08.2016 - 11:04

řeka: Ahóóóóóóóóóóój, Evičkóóóóóóóóóóó. :-) Rád Tě tu vidííííííííím. :-) No, ani tak k zamyšlení moc ne, uměl jsem to lépe, je to hodně odfláklé, ale na Fb se zatím líbí, což mě hodně překvapuje. Hold, sto lidiček, sto chutiček, žeo? :-) Ještě jedou Ti moc, moc, moc děkuji, sluníčko. :-)
LUKÁŠ
LUKÁŠ
» 07.08.2016 - 19:47

...lidské ruky přibité na schodech... ufff
mám velkou představivost a tvé dílo mne nadchlo... byť drsné, ale působivé moc... skvělé!
ST*
mám velkou představivost a tvé dílo mne nadchlo... byť drsné, ale působivé moc... skvělé!
ST*
» 09.08.2016 - 05:12

Tara: řeka: Psavec: Mnohokrát Vám děkuji, Šmoulíci. :-) No, umím to líp, teda uměl jsem to daleko lépe. Hodně jsem to odflákl, no. Jsem rád, že se Vám báseň líbí. :-) Moc, moc, moc Vám děkuji.
LUKÁŠ WEST ŠPRTA
LUKÁŠ WEST ŠPRTA
Pokud chcete vložit komentář, musíte se přihlásit.
Předchozí: VÍCE KRÁS | Následující: CHTĚLO SE MI ZEŠÍLET


