na hranách probuzení

--

v očích jí zářila krev
živená trpkým úsměvem
tak opravdovým
jak jen mohla mít

přišel dobrý člověk
a položil ji ruku do vlasů
a v ní květ

ona pak řekla:
děkuji ti dobrý Bože
za všechnu hořkost
tak poznala jsem cenu lásky

děkuji ti Bože
za slzy z marnosti
a strach z hrdosti

na oceánu slz doplula jsem k ostrovu
a strach mám jen o blízké

protože život je můj boj
a živý Bůh je mé srdce

je mou krví
mým tělem
mou jedinou všelikou duší

já jsem Bůh
a on ve mne spí

nad oponou z mraků
rozechvěl se tichý sen

pod čenými křidly
byl uvězněn
v té zemi spálené
denně řetězy zotaven

s krabičkou pilulek denně ven

jako žít na povel
od úsvitu až po popel

pod sametovými křídly
lesklou dýkou
hojí moji hlavu

pod načechranými perutěmi
žhnu, bouřím
a z pěny mraků básně kradu

mezi dobrem a zlem

mezi zlostí a úsměvem


v očích jí zářil nový den

--