Průvodčí - Třetí dějství (III.část)

Sedmé vystoupení


Jana přišla ze služby a podívala se na Tomáše.

Jana: Tak co? Jak je ti?

Tomáš: Je mi fajn, líp mi nebylo.

Jana: Nechceš přivézt doktora?

Tomáš: Ne, to není třeba, ale musím uznat, že ti náckové mi dali pěkně na prdel.

Jana: Nemohl si nic dělat, kdybych nevzala tu kulovnici, nevím jak by si dopadl.

Tomáš: Já vím... a taky ti děkuji. To je ostuda, místo toho aby chlap ochránil ženskou, tak ženská ochraňuje chlapa. (zakrývá si oči a směje se)

Jana: Záleží snad na tom? To chceš, abych tě tam nechala chcípnout?

Tomáš: Ne vůbec...

Někdo klepe na dveře, Jana se podívá a zjistí, že je to František.

Jana: Áá, Františku, to je milé že jdete.

František: Je tady Tomáš?

Jana: Ano, je v obyváku.

František: Výborně.

Jde k Tomášovi.

Jana: Co se děje Franto?

Tomáš: Zdravím Franto.

František: Sakra Tomáši, co se ti to stalo?

Jana: Zmlátili ho dva Němci...

František: Oni si už pro něj přišli?

Jana: Jak přišli?

František: Poslouchej Tomáši, viděl jsem pověšený seznam jmén hledaných židů, na tom seznamu jsi i ty.

Tomáš: Tak to je ten seznam, který mi řekli.
František: No, hlavně že už to víš, tohle byl začátek s těmi chlápky, kteří tě zmlátili.

Tomáš: Co mi tím chcete naznačit?

František: Jdou po tobě náckové sakra! Buď si tě někam odvedou nebo rovnou zabijou.

Tomáš: Jak je to možný? Já přece nejsem žádnej žid, jsem vrozený Moravák, narodil jsem se v Československu, nikdo z mé rodiny nebyl žid, ani moji prarodiče... prostě nikdo!

František: Oni si myslí něco jinýho, museli ti ve tvém rodokmenu zjistit víc, ale i já sám tomu nevěřím, tvůj nos na to neodpovídá, ale tím to prostě neovlivníš.

Jana: (celá se klepe strachy) Co budeme dělat?

František: Je jedno jediné řešení, musíte oba zmizet z města, zítra jede vlak, který odvádí lidi pryč, už jsem to řekl i Martinovi, aby o tom přemýšlel, není prostě jiná možnost, takže buď odejdete zítra, aby se o vás nikdo nedozvěděl, nebo tu zůstanete a přijdou si pro vás.

Jana: Vy nepojedete?

František: Janičko, já už si nějak poradím...

Jana: To neříkejte! Já vás tady nenechám! (objímá Frantu a pláče)

František: Ale no tak, neplač... to bude dobrý.

Tomáš: Za co mne trestáš? Nejdřív mi vezmeš rodiče a teď najednou i mne?

František: Na fňukání není čas, být váma radši se začnu balit. Zítra vás vyzvednu a odvedu na nádraží. Tak já mizím a promiňte, že jsem tu tak trhnul. Mimochodem abys mi uvěřil, tak tady máš ten seznam. (pokládá papír na stůl)

Odejde František

Tomáš: Nemůžu tomu uvěřit, že po mne jde Hitler.

Jana: Prosím tě, radši nic neříkej!

Tomáš: Myslíš že ho máme poslechnout?

Jana: Co nám jinýho zbývá? Počkat až zaklepou na dveře a přijdou si pro nás?

Tomáš: Ti můžou být tady klidně i každou chvíli.

Jana: Rozumím, ale musíme do toho zítřka počkat.

Tomáš: Jiná možnost není.

Jana: Tomáši, já tě nechci ztratit. (objímá Tomáše)

Tomáš: Neboj Jani, taky nechci o tebe přijít, něco vymyslíme.

Jana: Ale co?

Tomáš: Nevím, něco, teď musíme být silní, protože teď to půjde čím dál víc do tuhýho, ale já tě nikdy nikomu nedám, vždycky budu s tebou, rozumíš?

Jana: Ano rozumím.

Tomáš: Dobrá, tak a teď běž do pokoje se uklidnit, já tam za chvílku přijdu taky.

Jana: Dobrá.

Odejde Jana do ložnice.

Tomáš: Tohle jednou neskončí, čím dál víc se to tlakem zhoršuje. Němci mne chcou pověsit, přitom nemají žádný důvod. Jak jím mám vysvětlit, že nejsem žid, ale Čechoslovák? Mají tihle lidé vůbec nějakej cit? Nebo jsou tak těžce tím ideálem zfanatizovaní, že žádné city neznají? Nejdřív velká krize, která hodně lidi připravila o práci a teď ještě k tomu třetí říše v Československu. Co nastane dál? Další válka ve světě či v Evropě? Nebo Evropské státy zaniknou a bude tu samé Německo? Proč jsme se tak snadno vzdali, když jsme hodně silní? Protože jsme oproti ním malí? Myslím si, že i ta nejmaličkatější země by se s nejlepší výzbroji bránila za každou cenu, tak jako můj otec, když bojoval v legii. Byli v malém sdružení, ale přesto dokázali vyhnat větší počet nepřátel. Asi dneska neusnu, ale aspoň budu na pozoru, nechci aby se mé holce něco stalo, nedovolím, aby jí někdo napadal, tak jako tenkrát Jarda, nebo někde znásilnil. Radši pro ni zemřu, než aby se jí něco stalo. Teď už si uvědomují, že jsem žil v kruté, ale v krásné době, než přišlo tohle svinstvo, tedy to jejích ''šajze''.

Odejde do ložnice.


Osmé vystoupení


Přichází domu Martin a jde k Zuzaně.

Martin: Zuzko jsi tu?

Zuzana: Ano, tady!

Martin: Zuzi, poslyš chci se ti omluvit za to jak jsem se včera choval, ale teď mě musíš poslouchat.

Zuzana: Je ti odpuštěno, dobrá poslouchám.

Martin: Vím, že to bude znít divné, a možná si řekneš, že jsem se totálně pomátl, ale vidím, že už v Brně není bezpečno a je načase, abychom se odstěhovali.

Zuzana: Počkat, to myslíš jako vážně?

Martin: Myslím...

Zuzana: Já to věděla!

Martin: Zlato, počkej! A vyslechni mne. Není to žádná sranda už, mám to doporučené od Františka a ten si to přeje, abychom odjeli z města pryč. Řekl mi, že bude ještě lepší, když zmizíme z Evropy, protože, už tu není bezpečno.

Zuzana: A kam chceš jako jet?

Martin: No přece do Ameriky, náš dlouho vysněný sen. Kam bys chtěla jinam jet?

Zuzana: Nevím...

Martin: No tak vidíš...

Zuzana: Jen si říkám, jestli ses společně s Frantou nezbláznil víc.

Martin: Podívej se na tohle (dává seznam hledaných židů)

Zuzana: Co to je?

Martin: Ty to nevíš? Tomáš je na seznamu hledaných židů a dřív nebo později si pro něho určitě přijdou.

Zuzana: Proboha, tomu nemohu uvěřit. Tomáš přece není žid. Co je to za blbost?

Martin: Já tomu taky nevěřím, ale vidíš, jaké mu už hrozí nebezpečí.

Zuzana: Musíme ho jít varovat!

Martin: Byl u něj už Franta, takže určitě už všechno ví, byl to právě on, který se to dozvěděl jako první.

Zuzana: Pane bože, no vypadá to že nám nic jinýho nezbejvá.

Martin: To teda ne, zítra odpoledne jede vlak, který je určen pro uprchlíky, takže to je naše cesta, jak odtud zmizet, potom by jsme to vzali do Tuřan a tam bychom odletěli pryč.

Zuzana: Dobrá, začnem balit věci a dáme to tu do pořádku. Stejně si tento byt vezme nějakej Němec.

Martin: Fajn, kdy začnem?

Zuzana: Určitě hned, pojď se mnou do ložnice a pomož mi s věcma.

Martin: Dobrá, tak pojď.

Oba odejdou do ložnice.


Deváté vystoupení


Na nádraží v Brně stojí František a vidí jak přichází Zuzana s Martinem.

František: No podívejme se, tak přece jste si to jenom rozmysleli

Martin: Je to tak Franto, sice trvalo dlouho, než jsem tady Zuzku přesvědčil, ale nakonec se vydařilo a jsme připraveni vyrazit. Moc ti děkujeme Franto.

František: Není za co. Přece nedovolím, aby se vám něco stalo.

Zuzana: Vy nepojedete s námi?

František: Je mi líto Zuzi, ale nejde to, já už jsem na tyto blbosti starý, jednu válku jsem přežil, přežiju i tu druhou. Ale vy jste mladší oproti mne, takže já nedovolím, aby se vám něco stalo, rád se pro vás obětuju.

Martin: Dobrá a kde je ten vlak?

František: Má přijet na třetí kolej přibližně za hodinu.

Martin: A víš, kam to vůbec jede?

František: Nevím přesně, buď do Slávkova nebo až do Břeclavi, kde budou před nádrem stát náklaďáky, které vás odvezou na letiště, ale kam to už fakt nevím.

Zuzana: A kde je Tomáš s Janou?

František: Sakra mám trochu zpoždění, no nic já vyrážím je vyzvednout. Kdyby jsme se už neviděli, tak přejí vám dvou hodně štěstí, držte se při sobě a doufám, že se mi vrátíte živí a zdraví.

Zuzana: Ano Franto, děkujeme vám za všechno, co jste pro nás udělal, nikdy vám na to nezapomeneme a vyřiďte své paní, že si jí tak stejně vážíme jako vás. Pánbůh vám to zaplať.

František: Není za co, hlavně ty Martine se postarej o Zuzanu, nezapomeň, že je to tvá milovaná žena.

Martin: Neboj Františku, přísahám na svou čest, že se mé ženě nic nestane. Tak už běž, ať je můžeš ještě stihnout.

František: Bylo mi s tebou dobře kamaráde a na naše přátelství nikdy nezapomenu.

Zuzana: Jasně!

Odejde Martin a Jana.

František: Tak a teď už je to na mne musím si sehnat taxíka a rychle do Židenic za Tomášem a Janou, ale já vím, že to stihnu. Tak rychle než bude pozdě!

Odejde František.


Desáté vystoupení


Tomáš a Jana jsou doma a mají sbalené věci. Tomáš stojí u okna a Jana k němu promlouvá.

Jana: Tomáši, proč máš na sobě tu uniformu?
Tomáš: Je to jediný co mám. Tu práci jsem miloval a teď o ni ještě přijdu jenom proto, že jsem údajně žid.

Jana: Tomáši, to bude dobrý, za chvíli je tady František a ten nás odveze pryč na nádraží. Prosím tě sundej si tu uniformu.

Tomáš: Ne Jani, já v ní takhle chci zdrhnout, dělá ze mne mojí osobnost a pokud mne někdo chce dostat, tak radši zemřu s ní.

Jana: A co já?

Tomáš: Ty nezemřeš Jani, ty nikdy nezemřeš, to já nedovolím. Nedovolím, aby ti vraždící náckové něco udělali. Vždycky tě ochráním to si pamatuj.

Jana: Tomáši, ale chápeš, že když zjistí, že jsem tvoje milenka, že mne můžou taky prohlásit za židovku a zabijou mne stejně jako tebe?...

Tomáš: To už nikdy neříkej! Radši si sedni na židli a čekej, než dorazí Franta!

Jana: Nemusíš takhle na mne řvát, nic jsem ti neudělala.

Tomáš: Já vím Jani, promiň mi to, nevím co to do mne vjelo, pochop, že tě miluju a prostě nechci, aby se ti něco stalo. Takovej Jarda by tě nechal klidně chcípnout a utekl by jako zbabělec...

Jana: O Jardovi už prosím nemluv, už dávno chci na toho parchanta zapomenout.

Tomáš: Promiň dobrá zapomenem na to. Máme všechno sbaleno?

Jana: Ano, samozřejmě.

Tomáš: Výborně, tak kde je sakra ten Franta?

Zaklepou na dveře němečtí vojáci a jejích důstojník se za nimi ozývá.

Něměcký důstojník: Herr Karba?

Tomáš: Sakra, Němci jsou tady!

Jana: (hysterický) co budeme dělat?

Tomáš: (šeptem) Jani, schovej se do pokoje.

Německý důstojník: Jestli vy neotevřít, my k vám vyrazit dveře!

Tomáš: (šeptem) Rychle!

Jana se schovala do ložnice pod postel, Tomáš vytáhne kuchyňský nůž a schová si ho pod sako. Hledá kulovnici.

Tomáš: Já toho Adolfa zabiju. Sakra! Kde je ta kulovnice?

Najde jí.

Tomáš: Sakra není nabitá! Kde jsou ty náboje?

Německý důstojník: Dobrá, tohle bylo naše poslední varování!

Němci vyrazili dveře a vthrli do bytu. Odvedli si Tomáše i Janu, která se schovala pod postel. O patnáct minut později přijde František.

František: Tomáši,... Jano,... jste tady? Pane bože to je spoušť tady. (podívá se do ložnice) Nikdo tady není? Ale ne, ne! Přece jsem nepřišel až tak pozdě ne? Tomáši! Jano! Kde jste sakra! Tomu nemohu uvěřit. Já jsem přišel pozdě? Oni si je opravdu vzali? Ale kam? Kdybych věděl co dál nebo kam je vůbec odvezli, popadnu pušku a určitě je zachráním. Tohle si budu do smrti vyčítat, sice se mi podařilo zachránit Martina a Zuzanu, ale ti kteří jsou ještě mladší než oni, už jsem nezachránil. Já takový starý hlupák a nepřišel včas. Měl jsem přijít dřív a nic by se jím nestalo. Možná by tu nechali věci, ale furt radši nechat věci a zdrhnout, než s nima být chycen. Jak to vysvětlím své ženě, že jsem mládeži nezachránil život? Už nemám vůbec chuť žít, kdyby ta kulovnice byla nabitá, zastřelil bych se, ale bohužel. Promiň mi to kluku, moc mi to promiň, i ty mi to promiň Jani. (vzlyká).

Přijde sousedka od vedle.

Sousedka: Co tady děláte?

František: Nebojte se, s panem Karbou se znám.

Sousedka: Přišli si pro něj Němci, prý byl židem.

František: To není pravda, Tomáš nebyl žádnej žid. To si Adolf musel vymyslet takovou kravinu, jen aby se zbavil nevinného člověka. Tomáš byl poctivý a chytrý kluk. A pokud vím, nikdy neměl ve své rodině židy, takže je jasné, že nemá židovský původ. Vy tomu snad věříte?

Sousedka: Nevěřím, ale měl byste jít pryč nebo si přijdou ještě pro vás.

František: A netušíte kam je odvedli?

Sousedka: To opravdu netuším, řekla bych, že někam až za Brnem.

František: Tak vám děkuju.

Odejde sousedka.

František: Neboj se kluku, já tě najdu.

Odejde František.



Jedenácté vystoupení



Němečtí vojáci vystoupili společně s Tomášem a Janou z náklaďáku, potom si oba kleknou a mluví k ním německý důstojník.

Německý důstojník: To být velká chyba mládeži, že jste na nás udělali takovýhle svinstvo. To se ani samotnému vůdci nelíbí. Myslíte si, že když jste nejbohatší lidé, že vám patří všechno? To se vy hodně plést, my jsme Německo, nám patří vše. Co pak vy už zapomněli na Rudolfa druhého a na pobělohorskou dobu? Nyní nastává nová bitva - bitva o celou Evropu o celý svět! Nebude to trvat dlouho, kdy vás všechny vyhladíme jednoho po druhém. Ať už to budou Židi, Češi, Slováci, Rusíni, Poláci nebo rovnou Rakušáci, všechny vás prostě dostaneme, dokud nebudete samotného vůdce prosit. Sověti s námi uzavřeli dohodu, ale jakmile bude moct, my zníčit i celý Rusko, celý Sovětský svaz! Náš vůdce uzavřel dohodu i s vašimi největšími spojenci že? Ale nebojte na ty brzo taky dojde. Potom se probojujeme až do Ameriky, do Číny do celé Asie! Všechny vás vyhladíme z povrchu země a zůstane tu samé Německo bez jakýkoliv jiné národnosti, jenom Německo! Kdyby jsi chlapče nebýt žid, mohl ses k nám přidat a zachránit si tak svůj krk, i ta tvá milovaná. Mohli jsme ovládnout společně celý vesmír, všechno by nám patřilo!

Tomáš: Já nejsem žid...

Německý důstojník: Zavři hubu ty židovskej parchante! Už ti nic patřit nebude, shniješ jako malá krysa, rozumíš ty žide?

Tomáš: Nikdy vám nic patřit nebude! Jste jenom fanatici toho vašeho ideálu, jste lidi bez cti, nemáte žádné city, jenom házíte špínu na druhý, abyste se jích nadobro zbavili, o nic jinýho vám nejde! Myslíte si že zničíte Asii? Celou Ameriku? Celé Rusko? Pletete se. Všechny tyto země vás zničí, nikdo se nevrátí živej, samotní Češi vám dají jednou na prdel...

Německý důstojník: Tak a dost! Tohle nebudu poslouchat! (popadne Janu)

Jana: Prosím... ne!

Tomáš: Co to děláte? Pusťte jí!

Německý důstojník: Mohl bych jí díky těm tvým kecům zabít hned, můžu jí hned před tvýma očima ustřelit tu její českou palici!

Tomáš: Vemte si mne, jí nechte na pokoji! Já jsem přece žid, ona s tim nemá vůbec nic společnýho.

Německý důstojník: Ale je to tvá děvka ne? Takže má toho hodně společného víc než ty sám a je to největší židovka pod sluncem!

Jana: Prosím vás... nezabíjejte mne!

Německý důstojník: Drž hubu ty couro!


Tomáš: To už stačilo! Nechte jí být a vemte si mne! Jí nechte na pokojí!

Německý důstojník: Tohle už nebudu poslouchat a ukončím této židovce život. A to hned teď!

Německý důstojník střelil Janu do hlavy a odhodil jí vedle Tomáše.

Tomáš: (hysterický) Néé!

Německý důstojník: Jak se to tobě líbit? Já vím, byla jí hrozná škoda to musím uznat. Ale sakra ona být židovka a tak musela nějak skončit, přece bych jí nenechal volně jít. Co by si vůdce potom pomyslel? Za pár minut budeš na řadu ty. Na pracovní tábory by tě byla hrozná škoda, všichni mladí jsou zbabělí, i ty seš jeden z nich, no řekni, nemám pravdu?

Tomáš: Nein! Nemáš!

Německý důstojník: (dá mu facku) Buď z ticha! Nebo tvůj čas zkrátím a můžu tě zabít hned, ještě jsem neřekl všechno co chci.
Takže, kde jsme to přestali? Ó ano, tvoje poprava bude tedy za pár minut, jak tě zabít, my zahrabat tebe i jí přímo tady. Tamhle kolega už vykopává díru, jak romantické. Chceš mi ještě něco říct, než bude dokonáno?

Tomáš: Ano, chcípni! (vytáhne nůž a důstojníka bodne).

Ostatní vojáci začnou střílet na Tomáše. Důstojník umře.

Tomáš: Takhle je to lepší pro všechny, že jo Jani? Vše je dokonáno a život je najednou lepší, opravdu lepší... (umře)

Ostatní vojáci těla zahrabou a odejdou.