Et in carcere

Něco se stalo, když mě propustili
nějak se pode mnou rozlomil most
já jsem měl na všechny strašlivou zlost!
A pohřbil jsem vlastní naději.

V kapsách ti potají květinu skrývám -
je z mé ranní cesty
do práce, kdy mi utíká čas
maminko, já v cele jsem zas.

Cesta je nijaká - nenosí schody
trochu to vypadá jako náš dvůr
jen domů jdu obejmout mříž
a být sám sobě uvnitř na obtíž.

Ještě mě čtyřikrát navštívíš
čtyřikrát obejmou tě mé tlapy
"Maminko, škrábej mě na zádech"
maminko, tady se bojí i velcí chlapi.

Nad hlavou drát a nad dráty ptáci
všechny je pochytám a pošlu vzkaz
že se ti z vězení vracím
že už tě nezklamu zas