Až naprší a us(ch)nem

Útrapy beru v lehkou váhu
(neb váhu těžkou neuzvednu)
Jsem prostě slaboch. Byť mám snahu
k vrcholu stoupat, ač jdu ke dnu

Na druhou stranu - mám strach výšek
Radši tak k tomu dnu zas klesnu
než steče noc z mých prstů bříšek
společně s tmou, jež láká ke snu

Předtím si na déšť počkám ještě
který se občas střídá s dusnem
V zašedlých mracích čtu si, věště
kdy s jeho koncem opět us(ch)nem

Na lehkou váhu beru v hávu
oděny smutek, splín či skepsi
které se tříští o mou hlavu
o duši, srdce, o bicepsy