Žebřík...

...

Po žebříku stoupala k nejvyššímu bodu
aby uvelebila andělku
Karolínka se smála
pan Jíří se držel za jizvu na břiše
Marek jezdil po nohou vlakem a nepromluvil
paní Jitka si holila vlasy před operací mozku
......................
zavřela oči a myslela na slova
která neradí
připomínají tátu
uplácanou realitou vzpomínek
co nevymizí
mající navždy lesk
.......................
Po žebříku stoupala k nejvyššímu bodu
aby uvelebila andělku
Karolínka se smála
pan Jiří se přestal bát
Marek jezdil po nohou vlakem a pořád ještě nemluvil
paní Jitka se pudrovala
..........................
zavřela oči a myslela na slova
která neradí
připomínají tátu
uplácanou realitou vzpomínek
co nevymizí
a navždy budou mít lesk

................................

" Moje malá, stoupej, ale nikdy nebuď výš,
směj se ,věř, že bolest je hojivá
nemluv zbytečně , ale opatruj svou zář"

Po žebříku stoupala k nejvyššímu bodu
aby uvelebila andělku
smíchu, bolesti, naděje , krásy

uplácanou realitou
nemizící

lesknoucí se
napořád