Duch úcty

V hladině klidu
vyždímané pocity,
na rtech slídu,
svědek očitý

úcta

přechází sem a tam,
most zbořen,
ze smutku chrám,
anděl shořen

***

Zdvořile ptám se lidí všech,
proč vítězí hrdost v jejich švech,
proč tak pomalu k pokoře zrají,
málo slov díků a odpuštění znají?

Proč kritičnost je váš pán,
proč jsem s vámi tak často sám,
proč – když bolest způsobíte,
alespoň se neomluvíte?

***

V hladině klidu
již žádné pocity,
na rtech křídu,
svědek očitý

úcta

umřela Ti v duši,
láska je bez žízně,
to ticho ji ruší
v apatii, na dně…