dva dny prázdnin

není to možné
ale věřím svým snům
jen únava to rozmlžila
byl jsem s Tebou
díky dvou dnům
dokud země neztemnila

atlas hub
lesa hvozd
na větvích slunce
strnad či drozd
a snad
i pstruh v tůňce

ale den před tím
v práci shon
v hlavě ona
já on
touha
k večeru stoná
u přejezdu houká
tón lokomotiv
mé vzpomínky
tak silné vzpomínky motiv

něžné doteky
pohledy přes plameny
ohně suchých větví
sladce
jedině sladce chutnáš
to v mlze kouřové
můj ret ví

poslední noc
já hlupákem své únavy
miluji Tě moc
teď neumím to vysvětlit
ani napravit
zbývá zoufale
na měsíc výt

chci včera
včera ho rozsvítit

ty dva dny
nádherné dva dny
byl jen jeden
má vina
byl jsem bláhově
únavou sveden
přitom chci jít
zase spát

usínat na Tobě