V tichu vytrácí se zář

V každém potkám svůj stín
slzy kápnou na mou tvář
než najdu v sobě umírající splín
v tichu vytrácí se zář

Dotek prázdných sluncí
ve vteřině mrtvých zrození
ve světle co se vrací
bez všednosti,bez umění

Jsem asi poslední,kdo netuší
lovec hříšných představení
ticho co dere se do uší
když hledám,co už asi není

Nalezl jsem svoje křídla
neumím však uletět
v prachu se zas zvedla
nemůžou svět z výšky uvidět

Tak čemu mám závidět
potkat sebe v tom svém prázdnu
než můžu zakřičet
že asi žiji v krásnu

Nadechnu se,a začnu zpívat
když je ze mně lhář
co se na to nemůže dál dívat
V tichu vytrácí se zář