A když budeš hodná

říkám si, zda-li stále spím
někde v koutě, skrytá pod tunou knih
pohádek, příběhů, bajek a novel
skryl se mi obličej plný snědých pih
podzim jako by přišel na pouhý povel
ztratila jsem sama se sebou soucit
čtu ty příběhy přesycené kýčem
tajně doufám v zázrak
a sama sebe práskám bičem
spleteným ze slov
co nikdy neměly přijít
. . .
postrádáš taky prázdnou ledničku
a žákovskou plnou poznámek?
to je jen život někde v dálce
uběhl
tvá nestydatá léta
spousta počmáraných stránek
postel se studenou peřinou
kam se milenci neženou
tak postrádáš ještě tuto proměnnou?
vyspi se z toho
a zítra mi řekni
jestli ses probudil s proleženinou
na levé straně hrudi
jestli ses probudil
jestli ses vůbec probudil
. . .
jako stařešina
sem a tam očima
občas zavrávorám
občas taky ne
zatlač mi je
ještě cítím
vůni staré skořice
. . .
a když budeš hodná
splní se ti přání
možná jedno
možná taky tři
podívej se do skříně
a vytáhni hadrovou panenku
oblečenou do šatů pro princezny
které se na ni nehodí
tak jako na tebe
ta trnová koruna
. . .
je už moc pozdě
a já ještě venku poslouchám ty libé zvuky
doznívání ohňostroje
dožívání lidí
co vestoje
pozorují třpytivé odlesky
a pak si odnesou domů
kousek (ne)štěstí
zabaleného
do krabičky od sirek
v tom nejmenším vydání