Chudobinec

Jediná noc co kostel otevřela
Já vstoupila na zpustlou zahradu
Dveře se starými osleplými skly
Škrábance od divokých koček
Klika s otisky svraštělých rukou
Co nestačil smýt letitý déšť

Smutná socha se vzpomínkami
Pruty růží bez trní a listů
A přece poupata ještě zavitá
Pohled na okno do oprýskané zdi
Plná různých tvarů kusů omítek
Můj mozek je plný vzpomínek

V mlze vidím chodbu s barvou žluté
Řádové sestry a šum jejich kroků
Vlající čepec s bílou stuhou
Obraz na stěně co všechno prožil
Málo radostí a hodně smutku
Vzpomínka dítěte na oči ženy

Po tváři koulí se slané korálky
Vnímám svoje zrychlené kroky
Tlukot srdce ve spáncích
Ruka chytá fotoaparát a cvak …
Rychlý snímek zachytil na dveřích
Siluetu hlavy staré ženy…
Asi tvůj duch – prababičko moje