zajatci příčin trhají krajinu

» autor: blue

..

když si tvoje sladké slzy
tetuji kolem srdce
jazykem

úsměv někam uletí
máš jen dech
zadržený
svázaný

všechna slova jsou tak
malý zbytečný
a splácaný

jako: “ou“

když si vítr pohrává
s tvými vlasy
a řasovím

mám ještě na hrudi
za skývu lásky
neboj se..
nikdy už nepolevím

jen co hvězdy skryji tmou

žádný led
žádné trny ve křoví
už jen pírko co odletělo v ozvěnách

komorou k jihu

neboj se, hvězdám to už nepovím
že rozpouštím krajinu
a okoralý asfalt mi pod rukama zjihnul

slunce má příchuť
výšek snů
snadno se opije
a pak mi tahá peřinu

až pod tvou hráz

když jen city
zahřívají mou kráterovou dutinu
ve voňavém sýru
bloudíme opojeni štěstím v nás

blistr blikajícího lustru
zapadá

“ou“

máš čokoládové oči
asi ti je sním!

poslové pro-cit
rozezněli srdce zvonů
a rozhněvaných kovadlin

tvůj královský soucit
samet
jako zemětřesení
trhá krajinu

“trap“

..