Nanynka

Pepa vážně není hloupý,
ví, kdo na poli mu loupí,
ztrestá toho zloděje,
dříve než se naděje,

Nanynka mu zelí krade,
je to děvče hezké, mladé,
plný už má košíček,
když ji chytil Pepíček.

Proč on by ji košík ničil,
raději si s ní zacvičil,
připravil ji o věnec,
jako správný mládenec.

Často se to nyní děje,
Pepa vždy ztrestá zloděje,
Nána ráda zaplatí,
za čas se však kulatí.

Domluva pak byla krátká,
svatba jako hříchů splátka,
zelí je tou příčinou,
že teď žije s maminou.