Oči

Za víčky se třepotají,
jiskry co něco svého tají.

Nikdy nepřiznají barvu.
Nikdy nevydají ani vetchý tón.
Krásná světla z koutků nervů,
společně, v jeden čirý světelný ron.

Jeden krátký pohled, jeden malý záblesk,
letmý kmit víček, zpod kterých padá motýlí prach.
Chvíle bez nich a mým tělem viklá stesk,
každý cit dal jsem osudu, na misky jeho vah.

Mám štěstí? Či jsem pln smůly?
Tvé oči mě uhranuly!