Jablko

Oblých tvarů a pokladů plna
truhla nejkřehčí, svěží jemná půda.
Na jazyku teče sladká vlna.
Lístek zlátne jak vzácná žíla, ruda.

Nožem skrojím tichého srdce půl,
vevnitř jádra hvězda jasná zazáří.
Půl sobě, půl tobě podám na stůl.
Dlouhý život! - tančí úsměv na tváři.

Kráčím mladým sadem v parném létě.
Pod stromy, skryt za živoucí baldachýn.
Znaven, jako list podzimu klesnu k zemi
a utopen v myšlenkách v kořenů klín.

Zálud zkoumám až do morku kostí.
Ve snech svých já běžně létám, či plavu,
lehce bez zemské přitažlivosti.
Jablko tvrdé spadlo mi na hlavu!