Žena dosti ošklivá

Spím si takhle na gauči a náhle slyším klepání
za dveřmi stojí postava zjevem velmi nevšední
bez zeptání vchází dovnitř a že prý tady zůstává
taková malá šereda žena dosti ošklivá

Ptám se: „Kdo vy vlastně jste a co tu dámo chcete?
Jak dlouho tu budete a kdy se domů hnete?"
A ona se jen začne smát trochu hystericky
prý, že se nemám bát, že je zde na vždycky

Od té doby jsem úsměv přestal používat
za to ta žensština si u mě začala užívat
z mého smutku radost má a z mé krve je živa
z mých slz se štěstím opájí do lahve si je slívá

Sedí tiše na skříni a nepřítomně zírá
cítím jak se rozkládám, po mé duši zbyla díra
moje jídlo jí a pije moje pití
tohle není žádný život, tohle není k žití

Nejhorší však ze všeho je, že jen já ji vidím
kdokoli ke mně přijde myslí si, že blázním
jsem strašně unavený, nepiju a nejím
je mi hrozně na umření a tmy se zase bojím

Jsou jen dva důvody proč opustit majitele
jedním je že prostě přejde na nepřítele
já se jí však líbím, protože se jí oddávám
nebojuji nic nezkouším a hrozně rychle se vzdávám

Další důvod je, že už není hostitele
prostě se ve sklepě oběsím a ona půjde do prdele
dělám to kvůli vám, nechci aby k vám přešla
zřejmě tuší co plánuji, je nějaká přešlá

Koupil jsem si revolver přikládám ke spánku
pomalu mačkám spoušť tak jak to psali v článku
ona rychle pochopila chtěla mě ještě zastavit
díky děvko žes tu byla je načase svět opustit

Tělo se pomalu sune k zemi
teď už cítím lehkost bytí
krásně teplo je mi
tohle nebylo už k žití

Vím, že co se zítra dozvíte není vůbec veselé
přesto zkuste věřit, že dělal jsem to pro vás...přátelé