Stmívá se...
Báseň na zadaná slova "stmívá se - okusuje kůrku - rozplynutí" Díky, René.. :-)
» autorka: TetaKazi |
.
Jak podivně klidný a tichý je ten čas,
kdy stmívá se, krokem lenivým den odchází
a podvečer nachové duchny mezi pahorky rozestýlá...
Jen vánek, ten šibal, co ukryl se do mlází,
poťouchle sukýnky splétá lesním vílám.
Jak podivně klidný a tichý je ten čas,
kdy slunce zvičinskému pecnu kůrku okusuje
a měsíc váhavě na nebes hladinu vyplouvá...
Jen u zdi hřbitovní prastará moudrá tůje
v té chvíli zázračné s básníky rozmlouvá.
Jak podivně klidný a tichý je ten čas,
kdy první hvězda nesměle oči otevírá
a obzor červánkům šedadý závoj navléká...
Jen věží kostelní mihnou se křídla netopýra
a sýčka houkání zaznívá zdaleka.
Jak podivně klidný a tichý je ten čas,
kdy krajem pohádek stín tajemný se plouží,
a ozvěny dávných balad děsí tě málem k smrti...
Jen duše zmámená zmítá se v tiché bouři.
Nastal čas touhy, smíření... A rozplynutí...
.
Jak podivně klidný a tichý je ten čas,
kdy stmívá se, krokem lenivým den odchází
a podvečer nachové duchny mezi pahorky rozestýlá...
Jen vánek, ten šibal, co ukryl se do mlází,
poťouchle sukýnky splétá lesním vílám.
Jak podivně klidný a tichý je ten čas,
kdy slunce zvičinskému pecnu kůrku okusuje
a měsíc váhavě na nebes hladinu vyplouvá...
Jen u zdi hřbitovní prastará moudrá tůje
v té chvíli zázračné s básníky rozmlouvá.
Jak podivně klidný a tichý je ten čas,
kdy první hvězda nesměle oči otevírá
a obzor červánkům šedadý závoj navléká...
Jen věží kostelní mihnou se křídla netopýra
a sýčka houkání zaznívá zdaleka.
Jak podivně klidný a tichý je ten čas,
kdy krajem pohádek stín tajemný se plouží,
a ozvěny dávných balad děsí tě málem k smrti...
Jen duše zmámená zmítá se v tiché bouři.
Nastal čas touhy, smíření... A rozplynutí...
.
Tipů: 28
» 10.05.16
» komentářů: 24
» čteno: 1046(28)
» posláno: 0
» nahlásit
» 11.05.2016 - 17:04
Rivendell: Květka Š.: Díky za návštěvu i "kritiku" - obé mi udělalo velikou radost! :-)
» 11.05.2016 - 22:16
krizekkk
Mně kupodivu také zaujaly ty pahorky a rozestýlání mezi ně... ST
» 11.05.2016 - 22:19
tato pasáž mě oslovila:
Jak podivně klidný a tichý je ten čas,
kdy stmívá se, krokem lenivým den odchází
a podvečer nachové duchny mezi pahorky rozestýlá...
Jen vánek, ten šibal, co ukryl se do mlází,
poťouchle sukýnky splétá lesním vílám.
Jak podivně klidný a tichý je ten čas,
kdy slunce zvičinskému pecnu kůrku okusuje
a měsíc váhavě na nebes hladinu vyplouvá...
Jen u zdi hřbitovní prastará moudrá tůje
v té chvíli zázračné s básníky rozmlouvá.
Jak podivně klidný a tichý je ten čas,
kdy první hvězda nesměle oči otevírá
a obzor červánkům šedadý závoj navléká...
Jen věží kostelní mihnou se křídla netopýra
a sýčka houkání zaznívá zdaleka.
Jak podivně klidný a tichý je ten čas,
kdy krajem pohádek stín tajemný se plouží,
a ozvěny dávných balad děsí tě málem k smrti...
Jen duše zmámená zmítá se v tiché bouři.
Nastal čas touhy, smíření... A rozplynutí...
PS
řekla sis o dlouhej komentář
máš ho
:-)
PPS
mám radost, že se chytla a zase chytla :-)
Jak podivně klidný a tichý je ten čas,
kdy stmívá se, krokem lenivým den odchází
a podvečer nachové duchny mezi pahorky rozestýlá...
Jen vánek, ten šibal, co ukryl se do mlází,
poťouchle sukýnky splétá lesním vílám.
Jak podivně klidný a tichý je ten čas,
kdy slunce zvičinskému pecnu kůrku okusuje
a měsíc váhavě na nebes hladinu vyplouvá...
Jen u zdi hřbitovní prastará moudrá tůje
v té chvíli zázračné s básníky rozmlouvá.
Jak podivně klidný a tichý je ten čas,
kdy první hvězda nesměle oči otevírá
a obzor červánkům šedadý závoj navléká...
Jen věží kostelní mihnou se křídla netopýra
a sýčka houkání zaznívá zdaleka.
Jak podivně klidný a tichý je ten čas,
kdy krajem pohádek stín tajemný se plouží,
a ozvěny dávných balad děsí tě málem k smrti...
Jen duše zmámená zmítá se v tiché bouři.
Nastal čas touhy, smíření... A rozplynutí...
PS
řekla sis o dlouhej komentář
máš ho
:-)
PPS
mám radost, že se chytla a zase chytla :-)
» 12.05.2016 - 09:45
René Vulkán: Díky za dlouhý a vyčerpávající komentář (i když ve vzkazu stálo jen "žádný, ani zatracující"...) Snažila jsem se, takže mě překvapilo, že tě z mého básnění oslovilo tak málo :-(
PS - Díky za "zapálení", snad vydrží... :-)
PS - Díky za "zapálení", snad vydrží... :-)
» 13.05.2016 - 20:12
kasparion
Nádhera hned si to založím ST
» 23.04.2017 - 12:27
N ějak jsem to přehlédnul a tak to napravuji. Náramně fajnově se mi to četlo nahlas. Moc fajn ST
» 26.08.2017 - 16:09
J.F.Julián
pěkné to máš
St
St
» 14.09.2017 - 18:00
Špáďa: Obávám se, že jiný závěr už ani nebyl možný - nějak jsem tam to poslední zadané slovo uplatnit musela.. ;-)) Díky za komentář :-)
» 25.02.2019 - 20:53
byron
Jak podivně klidně se tvá báseň četla. Snové, tiché obrazy...nádhera!
ST
ST
Pokud chcete vložit komentář, musíte se přihlásit.
Předchozí: Radostná podruhé... | Následující: Silvestrovská..