Andra

Kousky ledu v očích
v srdci věčný chlad
A kovový déšť zvoní o dlažbu
jak preludium pro vraždu

Sluha smrti jak nůž protrhne ticho
Ulpívá na alabastru
A na ulici mrtvé duše
všude stopy černé tuše

Pach bezmoci vsáklý do kůže
Vsáklý do srdce
Utíkáš ale stále jsi tam
Utíkáš, a nemáš kam

Už přestalo se ti o nich zdát
Vyprchala chuť kovu
A přišli znovu ze stínů
Dali ti šperky z rubínů

Kolikrát musíš trpět,
než vypustíš ten jed?
Vzpomínky jak vězňové do zdí své cely buší
a ti,co stavěli se bohy,myslíš, že vrátí ti duši?