Vyznání lásky krajům

Kouzelná rodná krajina
v návratech stále dojímá...

V letních ránech vzpomínání
slunce stíny odežene
zní kohoutí kokrhání
voní trávy pokosené...

Louky a hory
potoky hučí divoce
šumavské bory
vzpomínky vloží do srdce...

Pěšina do dětství
do kraje kouzel
není snad jediný
kdo jít by se vzpouzel

Z hudby ve všech krajích
z písní řek a lesů
srdce, duše tají
domů si je nesu...

Krajina našeho mládí je vonící květ
tam vracíme se rádi když obešli jsme svět

Když oděn v zeleni
od hlavy po po paty
říct se mi nelení
je to kraj bohatý...

Horami zvrásněný
vody se třpytí
roviny zasněný
za srdce chytí

Též město svoje kouzlo mívá
zaplaví tě mnohým leskem
co tam bolí, umně skrývá
dát mu „sbohem“, umřeš steskem...

Vzpomínky hřející, bolavé
neseš si v peřejích života
každá z nich jinam ti uplave
však v tobě navždycky klokotá...

Ať tvůj kraj, či jiný
každý krásu skýtá
z hor až po nížiny
nezaspi, už svítá...