V prachu Tvé cesty

V šedých helmách pampelišek
otvírám cestu svými kroky,
sčítám naše společné roky,
tisíce večerů a snů z výšek

Psí královně dělám společnici,
v hlavě zní organizační kormidlo,
co ještě udělat, co se už povedlo,
když jsi tyto dny v nemocnici

O Tvoji bolest se dlouho dělím,
jsem denně u Tvých dlaní,
přesto jsme tak nějak sami,
o světě souznění víc nevím…

V duši jsem stále s Tebou,
snad i přes dálku těl to cítíš,
snad v dobrém na mě myslíš,
když hodiny tolik zebou

To já chtěla Tvé zdraví a život,
šla proti Tvému strachu,
slzy polykala roky v prachu,
Ty však můžeš vyhrát tento závod

Na dně v bolestech teď ležíš,
já na slunci v zahradě Tě čekám,
vše dala jsem, víc než lásku nemám,
ať vážíš pro a proti… nebo věříš