Bezvýchodně

A přicházejí takové chvíle,
kdy životem jsem sežraná,
celý den se lopotím
a výsledku nevidím.

Vše pozbývá jakýs smysl,
připadám si,
že otupila se mi mysl
a vše co dělám
je vlastně
jeden velký nesmysl.

Vzít tak nohy na ramena
a vyběhnout horu,
usadit se na vršíčku
a koukat se dolu...
I přes závrať,
kterou mám,
každý člověk potřebuje
být na chvíli sám...

...a odprostit se od všeho...