strašlivá jáma

ulice křižují zmoklé tramvaje
myšlenky mě obchází po špičkách
jen občas stečou po kapuci
asi jsem ještě mladej a
neumim tě správně milovat
táhnu si tě všude s sebou
jako svoje rodný číslo
přesto se mi často rozplýváš
v nezřetelném štěstí
snažim se vlastní miluju tě
definovat jako absenci
ale ty nepotřebuješ převádět city
na druhou stranu rovnice
klidně ať se to s námi překlopí
sleduju velká kola náklaďáků
a občas si myslím, víš
že ten slavík umíral zbytečně
ale někdy se jen tak usměješ
třeba když jedem v tramvaji
a ty nemáš tušení že tě sleduju
potají jako bych tě viděl poprvý
pak zaslechnu jak někde v dáli
tak blízko kam jsem se neodvážil
dopadne něco na dno strašlivé jámy
možná ten slavík, víš
opravdu umíral zbytečně
a já tě neumim správně milovat
ale chci společně testovat
hloubku našich propastí
a pak se do nich překlopit