Óda na (T)ticho

Jako správný student píšu svou práci
s lahví v ruce

mé ovíněné zoufalství
třísním slzami z moderní doby a
necítím žádnou chuť

jen starý pokus o divadelní představení pro hluché
míjí své obrazy na zdech kolem jako když
dětem předvádíš hru stínů a pojí tě radost

nás pojí verše, které nikdy neuslyšíš
je to stejné, jako kdybys hledal úsměv na hořícím keři

Taky v noci zavíráš oči, když si chceš představovat
jak tančí vlastní platónie v obrazech s dešti a blesky

a když dáš tomu všechno, tak prý budeš
navždy pod okapem, šťastný