Otcova prosba

Myslíš si,že jsem hloupý
Že věřím všemu co řekneš
Že se nevrátíš
Že navždy odcházíš
Že mě opouštíš

Stále jsi uvnitř cítit
Jako bys právě vstala
Po sobě neustlala
Nechceš se navždy ztratit
Vyčkáváš až přijde čas se vrátit

Jsi mi k smíchu
Nestydíš se ani trochu
Lež si tiskneš k boku
Vynucuješ si slzu v oku
Líbí se ti,že říkají mi cvoku

Tvé směšné ne
A ještě směšnější ano
Nedá se ti věřit
Ani večer
A už vůbec ne ráno

Máš plná ústa bílé pěny
Hubím tě hořkými léky
Vztekáš se a nesnášíš k smrti
Nazývám-li tě nemilosrdná úzkosti
Prý proč ne třeba "milá Erži"

Brousíš si své ostré zuby
Vidíš se smát mé děti
Veselé,šťastné,beze slzy
Nestrhávej mi ruce a netoč se zády
Jsem otec,co zoufale klečí,pro ně prosí!