*Problémy se stolicí-nečekaný léčebný výsledek*

Pacient se svěřuje lékaři, že se skoro vždy pokálí, když se v jeho pracovně znenadání objeví jeho nadřízená. Po podrobném vyšetření mu lékař sdělí, že mu nic chorobného nenašel.

„Mě to však velice deprimuje, to přece takhle dál nejde! Pomožte mi přece!“ zoufale nato pacient. Doktor ho tedy pošle k psychiatrovi. Ten ho s porozuměním vyslechne, předepíše lék na uklidnění a pozve na příští pohovor.

Za dva týdny: „Je mi o mnoho lépe, pane doktore. Znečišťuji se sice pořád, ale jsem přitom úplně klidný!“ chlubí se pacient. Lékař však s výsledkem svého léčení není spokojen a pošle postiženého na dlouhodobou individuální terapii na kliniku. Po roce se náhodně setkají. Na dotaz, jak se mu daří, muž odpovídá: „Výborně.“

„Stolice neuchází?“ ptá se psychiatr.

„Ale to jo, uchází stále. Oproti dřívějšku mě to však nedeprimuje. Naopak, jsem na to teď docela hrdý!“