Panenka Naděnka» autorka: Amelie M. |
Říkejme jí třeba Naděnka. Měla jsem tu čest, potkat ji na jednom zbytečném kurzu pro úplné trotly, po kterém následoval kurz další aneb rekvalifikační.
Naděnka je taková drobná, nenápadná blondýnka středního věku, taková porouchaná Bárbíe, věčně udivená, moc hodná a přitom všem úplně tupá. Žena v domácnosti, každej večír pečlivě připravená na příjezd svého mužíčka z jeho cest.. Hlásek má tenký jako vlasec, nahozený na jiskřivou hladinu rybníka, ale když se zasměje, je to jako když vámi projede břitva.. anebo klidně ten vlasec, skrz hladinu dolů, to právě, když zatáhne rybka.
Zažily jsme spolu spoustu příhod. Nejvíce však právě při absolvování rekvalifikačního kurzu pro neschopné čehokoli. Pohodlně se usaďte a ..
.. no co asi tak čekáte??? Čtěte! :)
Naděnka a nádraží
Naše úžasná bárbíblondkrasavícainteligéntnajaspolukuržofka.. přicupitala jako pokaždé na poslední chvíli a v silně nepraktických lodičkách na vysoké štengli, na nástupiště, směr Prágl.. a páč fest lilo.. poudá jí Iwet.. další moc fajn spolukuržofka.. "Bárbí, gde máš deštník..?" Odpovědí její bylo.. "myslíte, že dneska bude lejt???" Odpovědí mou bylo.. cvrnknutí si smíchy do kalhot.. vostuda no! Ještě, že nosím f tašce inkontinenční pomůcky, protože jinak nevím nevím! Ono lepší začít dřív, než pozdějc, vídě?!
Naděnka a tojléty
Stojíme s Iwet u tojlét, když tu se přifaří Naděnka a poudá.. „Na co tu čekáte??“ S velkým údivem nad touto logickou otázkou, jsme se hluboce zamyslely.. a následně děly.. "na co asi.. dovezli banány!!!"
Naděnka a lektorka
Lektorka.. "řekněte mi složení lidské kostry.."
Naděnka.. po dlouhém zamyšlení………… "přední nohy.. zadní nohy..........."
Naděnka telefonistka
Věčně hendsfrí vokolo krku.. asi novej hit.. a samý.. „teď jsem si prdla.. za pět min se půjdu vyčůrat a jestli to půjde, hodím i bobek.. muck, těším se na tebe broučku, papiky mucky muck“ No totální blueee.. co víc vám mám na to říct..!
Naděnka a dvojkalhotky..
.. cesta vlakem.. a Bárbíe si neuhlídala nožičky.. Chvíli jsme na ní tupě zírali, jestli si jako nedělá pééérdel.. když se nám jala vysvětlovati, že at se neděsíme, že ta příšernost s babskejma motivama, kterou nás právě oblažila.. a přitáhla tím pozornost nejenom naší, ale celého kupéčka.. je vlastně jen podržpunčocha, páč jí punčošky padaj.. že jako vona by kalhotky nikdy neukázala! Panč pod timhle má ještě jedny gatky.. brrrr! Děkujeme za vysvětlení Naděnko!
Naděnka a sekndhénd
Jednoho dne, když bylo trošku volněji, jsme courali po Praze a šli se podívat někam do sekáče.. Naděnka si tam vybrala sukýnku, kterou čapla do jedné ruky a protože příděl financí od mužíčka už statečně utratila.. do druhé ruky čapla stravenky, které jsme dostávali na obědy.. a pištivým hláskem, třepajíc v packách sukýnku a poukázky, povídá "prosím vás.. berete tu stravenkyyyy?" Naděnko zdrhej, vytáčí číslo do magořince!!!!
Naděnka a nebohý pan průvodčí
Naděnka si nandává ve stoje před pidizrcátkem nad sedačkama naušničku, když vstupuje pan průvodčí a vlak cukne.. Naděnka ztrácí rovnováhu a padá panu průvodčímu přímo mezi nohy.. Tedy rukama.. Tento reflex zopakuje cestou ještě na dvou mužích..
To já, je rovnou švihám při nastupování taškou s noubůkem he!
Naděnka je taková drobná, nenápadná blondýnka středního věku, taková porouchaná Bárbíe, věčně udivená, moc hodná a přitom všem úplně tupá. Žena v domácnosti, každej večír pečlivě připravená na příjezd svého mužíčka z jeho cest.. Hlásek má tenký jako vlasec, nahozený na jiskřivou hladinu rybníka, ale když se zasměje, je to jako když vámi projede břitva.. anebo klidně ten vlasec, skrz hladinu dolů, to právě, když zatáhne rybka.
Zažily jsme spolu spoustu příhod. Nejvíce však právě při absolvování rekvalifikačního kurzu pro neschopné čehokoli. Pohodlně se usaďte a ..
.. no co asi tak čekáte??? Čtěte! :)
Naděnka a nádraží
Naše úžasná bárbíblondkrasavícainteligéntnajaspolukuržofka.. přicupitala jako pokaždé na poslední chvíli a v silně nepraktických lodičkách na vysoké štengli, na nástupiště, směr Prágl.. a páč fest lilo.. poudá jí Iwet.. další moc fajn spolukuržofka.. "Bárbí, gde máš deštník..?" Odpovědí její bylo.. "myslíte, že dneska bude lejt???" Odpovědí mou bylo.. cvrnknutí si smíchy do kalhot.. vostuda no! Ještě, že nosím f tašce inkontinenční pomůcky, protože jinak nevím nevím! Ono lepší začít dřív, než pozdějc, vídě?!
Naděnka a tojléty
Stojíme s Iwet u tojlét, když tu se přifaří Naděnka a poudá.. „Na co tu čekáte??“ S velkým údivem nad touto logickou otázkou, jsme se hluboce zamyslely.. a následně děly.. "na co asi.. dovezli banány!!!"
Naděnka a lektorka
Lektorka.. "řekněte mi složení lidské kostry.."
Naděnka.. po dlouhém zamyšlení………… "přední nohy.. zadní nohy..........."
Naděnka telefonistka
Věčně hendsfrí vokolo krku.. asi novej hit.. a samý.. „teď jsem si prdla.. za pět min se půjdu vyčůrat a jestli to půjde, hodím i bobek.. muck, těším se na tebe broučku, papiky mucky muck“ No totální blueee.. co víc vám mám na to říct..!
Naděnka a dvojkalhotky..
.. cesta vlakem.. a Bárbíe si neuhlídala nožičky.. Chvíli jsme na ní tupě zírali, jestli si jako nedělá pééérdel.. když se nám jala vysvětlovati, že at se neděsíme, že ta příšernost s babskejma motivama, kterou nás právě oblažila.. a přitáhla tím pozornost nejenom naší, ale celého kupéčka.. je vlastně jen podržpunčocha, páč jí punčošky padaj.. že jako vona by kalhotky nikdy neukázala! Panč pod timhle má ještě jedny gatky.. brrrr! Děkujeme za vysvětlení Naděnko!
Naděnka a sekndhénd
Jednoho dne, když bylo trošku volněji, jsme courali po Praze a šli se podívat někam do sekáče.. Naděnka si tam vybrala sukýnku, kterou čapla do jedné ruky a protože příděl financí od mužíčka už statečně utratila.. do druhé ruky čapla stravenky, které jsme dostávali na obědy.. a pištivým hláskem, třepajíc v packách sukýnku a poukázky, povídá "prosím vás.. berete tu stravenkyyyy?" Naděnko zdrhej, vytáčí číslo do magořince!!!!
Naděnka a nebohý pan průvodčí
Naděnka si nandává ve stoje před pidizrcátkem nad sedačkama naušničku, když vstupuje pan průvodčí a vlak cukne.. Naděnka ztrácí rovnováhu a padá panu průvodčímu přímo mezi nohy.. Tedy rukama.. Tento reflex zopakuje cestou ještě na dvou mužích..
To já, je rovnou švihám při nastupování taškou s noubůkem he!
Tipů: 11
» 15.04.16
» komentářů: 17
» čteno: 915(15)
» posláno: 0
» nahlásit
Ze sbírky: Ze života s úsměvem
» 15.04.2016 - 12:35
kasparion
To je asi případ:-) ST
» 15.04.2016 - 13:24
kasparion: to se musí zažít ;) ono, vyprávění zdaleka nepostihne vše.. :))
» 15.04.2016 - 14:35
Marně hledám vhodnou psychiatrickou kategorii pro dotyčnou Naděnku a nemohu si předSTavit mužský exemplář, který by dlouhodobě vydržel žít s tímhle ženským typem, leda by byl stejné kvality jako ona. :-(
» 15.04.2016 - 14:41
Tomáš: to je takový ten typ chlapa, co ji podvádí na každém rohu, ale ona je dostatečná pipi na to, aby mu doma vytvářela jakési zázemí a on měl klid na své "zájmy" :-) má to ten chlap docela vymakaný, řekla bych :-))
děkuju
děkuju
» 15.04.2016 - 15:06
Ach jo, jak si kdo ustele, tak si i lehne. A to platí pro ně oba dva. Člověk je prostě záhadný tvor, někdy až "patvor"...
» 15.04.2016 - 17:02
detektor
Nevím co napsat, protože mám jiné zkušenoSTi, já vždy potkám nějakou nemilosrdnou terminátorku, bez sociálního cítění a s velmi výkonným a efektivním mozkem...ale proč by vlastně nemohla být baba blbá?....:-))
» 15.04.2016 - 20:12
Milena
:-)ST, včetně komentářů.
» 15.04.2016 - 21:05
krizekkk
Mně se to blbě čte, ale obsah jsem tak nějako pobral.
Vím, o čem píšeš... ;-)
Zrovna do sebe cpu smažený vejce.
Vím, o čem píšeš... ;-)
Zrovna do sebe cpu smažený vejce.
» 17.04.2016 - 10:24
Paulmatthiole
Netřeba navštěvovat rekvalifikační kurzy… dvě příhody z reálu:
Při brouzdání na autobusovém stání Praha – Zličín mě zastavila slečna ve věku cca 18 let; řasy měla dlouhé tak, že jimi mohla hrabat listí, v uších kruhy, na nichž by se dalo v pohodě cvičit a na obličeji disponovala solidně vyvedenou štukatérskou prací, jenž ostře končila pod bradou a velmi by se tam vyjímal nápis „zde odřízněte“.
„Pane, prosím vás, nevíte, kolik je hodin?“
Decentně jsem podotkl, že sice vím, kolik je hodin, ale ne zcela chápu otázku, když na stání je sloup s hodinami – pro nezasvěcené dodám, že šlo o ručičkové hodiny a ciferník neměl čísla, jen čárky.
„Když mně to na těch hodinách nejde poznat,“ odvětila slečna.
„Bůh nás chraň před další inkluzí,“ ujelo mi… „v Metru máte digitálky.“
To si tak čekám na autobus směr Praha a došla tam postarší příslušnice našeho (zatím nejčetnějšího) etnika. Jistou chvíli přešlapovala před panelem s jízdními řády a v okamžiku, kdy uznala tuto dobu za dostatečnou, se na mě obrátila se slovy:
„Ne, páne, névite, kdy to jéde na Práhu? Já si zapomněla doma bréjle.“
Jelikož se rozhodně nepovažuji za rasistu, xenofoba a podobně, zdvořile jsem odvětil, že autobus na Prahu jede v 9:25.
„Ne, páne, a névite, kólik je hódin? Já si nechála dóma i hodínky.“
„Ale ovšem, je 9: 20.“
„A névite, za kólik hódin mi to jéde?“
Pohlédl jsem na onu dámu a poznamenal: „A neřeknete mi, co jste si zapomněla doma teď?“
Při brouzdání na autobusovém stání Praha – Zličín mě zastavila slečna ve věku cca 18 let; řasy měla dlouhé tak, že jimi mohla hrabat listí, v uších kruhy, na nichž by se dalo v pohodě cvičit a na obličeji disponovala solidně vyvedenou štukatérskou prací, jenž ostře končila pod bradou a velmi by se tam vyjímal nápis „zde odřízněte“.
„Pane, prosím vás, nevíte, kolik je hodin?“
Decentně jsem podotkl, že sice vím, kolik je hodin, ale ne zcela chápu otázku, když na stání je sloup s hodinami – pro nezasvěcené dodám, že šlo o ručičkové hodiny a ciferník neměl čísla, jen čárky.
„Když mně to na těch hodinách nejde poznat,“ odvětila slečna.
„Bůh nás chraň před další inkluzí,“ ujelo mi… „v Metru máte digitálky.“
To si tak čekám na autobus směr Praha a došla tam postarší příslušnice našeho (zatím nejčetnějšího) etnika. Jistou chvíli přešlapovala před panelem s jízdními řády a v okamžiku, kdy uznala tuto dobu za dostatečnou, se na mě obrátila se slovy:
„Ne, páne, névite, kdy to jéde na Práhu? Já si zapomněla doma bréjle.“
Jelikož se rozhodně nepovažuji za rasistu, xenofoba a podobně, zdvořile jsem odvětil, že autobus na Prahu jede v 9:25.
„Ne, páne, a névite, kólik je hódin? Já si nechála dóma i hodínky.“
„Ale ovšem, je 9: 20.“
„A névite, za kólik hódin mi to jéde?“
Pohlédl jsem na onu dámu a poznamenal: „A neřeknete mi, co jste si zapomněla doma teď?“
» 18.04.2016 - 12:59
Paulmatthiole: :)))) pobavilo :)) jo, život za nás píše leckdy sám.. díky!
Pokud chcete vložit komentář, musíte se přihlásit.