bezejmená

otevřena mysl
cigareto jen mi klid dopřej
svět je vostrej
řve tak pár ran rozdej
par jich zkus a poznej
kdo je tady hroznej

zrcadlo smíchem puká
jak sladká muka
i mě koutek cuká
když v něm vidím kluka

co si vytáh rukáv
šel a potáh
jak kdysi to jen z mínusu k 0 dotáh
ale no tak

ale dal kdo pak
bude gilotinou na cestě osudu
strasti a pastí co tvoří ve mě obludu
a ostudu z vášnivýho popudu
pak s pivem mezi bandou pobudů
ja pravdu hledám bez důvodů

o původu odchodů

reklamu trápení
jak chvástal sem se zasněný
a jak ty slova krásně zní
a možná doufám že budou i poslední
na cestě kdy

obětovat musíme to co je třeba
je třeba.... leč běda ale se nebát
a dál tomu zrcadlu nelhat
nad tím co bylo nelkat
a co to bylo tenkrát

nikdo ale neřekne tak vypravej

par vrásek co objeví ve večer u očí
to pokaždý když se s peřínou loučíš
poslyš .. proč kříž

proč mříž ?

aby ochránila snílka před světem
on sám je zhoubou a jak se plete
když kolem svět utíká a on seká se na větě
kdysi jakoby a víc už ¨po mě nechce??

to jen tak ze stolu smete ...
tak pokoj mu dejte
jeho přání dbejte
zas se vrátí tak vytrvejte