Mihotavá

tančíc po klenutém stropu
hvězda zjasněná
ovšem jen trochu
mizící mihotavé posunky tváře
stínové divadlo
tvé silné paže
proč jen funguje gravitace
těchto klenutých stropů
a myšlenek
co jsou postavené na hlavu
a když dopadnou
c(í)tí katastrofu
složí tuto strofu
zaplněnou plochu
miliardy nechtěných
veršů
stropů
klenutých boků
mých
tvých
přibývajících roků
přesýpací hodiny
klenutých tvarů
tančíc a mizíc
v bodě varu
zpívajíc a mizíc
trochu rýmů k tomu
sugestivní melodram
komu patří
komu
nemaluj čerta na zeď
namaluj anděla
a svatozář k tomu
mohla by fungovat jako svod hromů
hromosvod kovů
bleskosvod bohů
jejich rohů
vyhrnu sukni nad kotník
každý už ví
co bude následovat
a až to všechno přednesu
můžete mne s klidem kamenovat