Bezpředmětná

chodíš prázdným pokojem
přítelem ti je ticho
vždy musí bejt po tvojem
prochází ti to míchou

a co naše rozbroje
jak je vlastně přijmout
usměv apatie postoje
a hledáš jak se očím vyhnout

ty chvíle ztrávený
hodiny ztrápeni
do sebe zbláznění
a pořád zasnění

zdá se mi...
zase mi ?
jen frázemi
a jsme to vlastně my ?

jakoby jeden druhýmu tajný
den za dnem utíká, fádní
tejden co tejden už není kam jít
zapomenout a jen tak se bavit

nejde našetřit drobný na klid
nejde říct čau a nechat tě jít
nejde byt sám a věřit že zas bude líp
nejde to polknout a nechat to být

je pozdě vracet čas
jednou spolu tak problémy at vezme ďas
a jestli tohle je jen další past
tak to miluji tě bude pálet jak mráz

mráz pocitu
kdy uteklas k blahobytu
a pod tíhou blankytu
jen stejná šeď promarněných snů

a apatie, nostalgie čeká
kdy pohřbí do mě zpět člověka
a až čas přijde, budu opěvovat reka
padám na kolena a smekám ..

s výsměchem jsi jen sketa !!!

a uvnitř má vlastní silueta
zase ztrácí se a pořád na něco čeká
a i když pot po čele stéká
nevdává se.. ale místo činů jen štěká

ale to už léta..


a i když pravdu zná
zdá se býti
Bezpředmětná