Včelí pomsta

Čůral Frantík na travičku,
přehlédl tam však včeličku,
z květu právě nektar pila,
velice se rozzlobila.

Zabzučela, plná zlostí,
kdo ji slanou vodou hostí,
z toho pak med neudělá,
ztrestá lotra, vždyť je smělá.

Neváhala, vyrazila,
přesně svůj cíl zaměřila,
s Frantou šlo to rychle s kopce,
pozdě skryl úd do poklopce.

Doma potom děsně kvílí,
bolestnou prožívá chvíli,
ženuška mu obklad dává,
tahle míra prý je pravá.