*Úzkost němého embrya*
Formou haiku
» autor: Tomáš |
Budu Tvou dcerkou,
maminko! Ty mě nechceš?
Ráda mě nemáš?
Vznikla jsem z lásky,
ale nezajímám Tě,
maminko moje?
Musí to tak být?
Pod srdcem svým mě nosíš,
však teď mám už strach,
že se mi vzdálíš
a na pospas vydáš mě
předčasné smrti...
Chci Ti být věrnou,
až stáří Tě překvapí,
věř, nadosmrti!
Ty mě však nechceš.
Netoužíš ani vůbec
někdy mě zlíbat
až přijdu na svět ?
Kat-lékař-už se chystá
můj život skončit,
že si to přeješ.
Milovat bych Tě chtěla,
leč mi v tom brání
Tvé pohrdání.
Nevím proč, nemám zdání,
smrt je tak blízká...
Má nevinná krev,
která přitom poteče
Tě nezarmoutí...?
Bojím se, bojím,
že tak předčasně skončím,
maminko moje...
To osud je můj?
Tvoje zklamaná láska,
za kterou trpím?
Kdo je můj otec,
to nedozvím se nikdy.
Jak zní jeho hlas?
Měl by mě on rád?
To vše je ve hvězdách as,
které nespatřím.
Cestu otvírám
někomu šťastnějšímu,
kdo přijde po mně.
Loučím se s Tebou,
milovaná maminko!
Tvoje miminko,
které jsi kdysi
pro sebe započala,
nikdy nezrodíš.
Plakat nemohu,
vždyť nemám slzy žádné,
a ústa němá...
maminko! Ty mě nechceš?
Ráda mě nemáš?
Vznikla jsem z lásky,
ale nezajímám Tě,
maminko moje?
Musí to tak být?
Pod srdcem svým mě nosíš,
však teď mám už strach,
že se mi vzdálíš
a na pospas vydáš mě
předčasné smrti...
Chci Ti být věrnou,
až stáří Tě překvapí,
věř, nadosmrti!
Ty mě však nechceš.
Netoužíš ani vůbec
někdy mě zlíbat
až přijdu na svět ?
Kat-lékař-už se chystá
můj život skončit,
že si to přeješ.
Milovat bych Tě chtěla,
leč mi v tom brání
Tvé pohrdání.
Nevím proč, nemám zdání,
smrt je tak blízká...
Má nevinná krev,
která přitom poteče
Tě nezarmoutí...?
Bojím se, bojím,
že tak předčasně skončím,
maminko moje...
To osud je můj?
Tvoje zklamaná láska,
za kterou trpím?
Kdo je můj otec,
to nedozvím se nikdy.
Jak zní jeho hlas?
Měl by mě on rád?
To vše je ve hvězdách as,
které nespatřím.
Cestu otvírám
někomu šťastnějšímu,
kdo přijde po mně.
Loučím se s Tebou,
milovaná maminko!
Tvoje miminko,
které jsi kdysi
pro sebe započala,
nikdy nezrodíš.
Plakat nemohu,
vždyť nemám slzy žádné,
a ústa němá...
Tipů: 19
» 03.04.16
» komentářů: 13
» čteno: 538(19)
» posláno: 0
» nahlásit
» 03.04.2016 - 11:51
krizekkk
Nechci to shodit. Ale poslal bych to do nějakých katolických novin, či tak něco. ST
» 04.04.2016 - 00:32
Nejsem proti potratům, lepší, než aby živé, narozené, vnímající děťátko skončilo zakopané na zahradě, zardoušené v popelnici nebo utopené v řece. Proč se vracet někam do 19. století?
Ale pokud bych čekala dítě já a někdo by mě nutil k potratu, nedokázala bych to udělat, nechala bych si ho...Prostě nedokázala, nevím proč, věřící nejsem, asi nějaké mateřské instinkty... ;) Jinak ST, vryje se to do duše
Ale pokud bych čekala dítě já a někdo by mě nutil k potratu, nedokázala bych to udělat, nechala bych si ho...Prostě nedokázala, nevím proč, věřící nejsem, asi nějaké mateřské instinkty... ;) Jinak ST, vryje se to do duše
» 04.04.2016 - 18:09
Milena
ST
» 13.04.2016 - 13:29
Berenika: krizekkk: Lilith: Marianne: Milena: mutil: Psavec: Tara: TvojeLabuť: Děkuji vám za vaši přízeň :-)))
» 16.04.2016 - 13:36
Určirě to není snadné, vzdát se dítěte a nesmírně těžce to snáší i žena, která se musela vzdát dítěte z důvodu onemocnění......ST
» 22.04.2016 - 21:08
kasparion
Hodně hluboko zarývající se verše. ST
Pokud chcete vložit komentář, musíte se přihlásit.
Předchozí: *Západně od Šumavy IV.* | Následující: *V temnu noci okno září*