Velikonoční nadílka od Andy

Milý Henry,

Velikonoce se v Praze slaví jinak než na vesnici nebo malém městě. Jsou tady jiné tradice. Vůbec jim ale nerozumím. Tady se nevítá jaro, ale nějací komunističtí politici z Číny. Já myslela, že některé věci už nemůžou přijít zpět, to jsem se zase pěkně spletla.
Vrávorám po pokoji s chřipkou, mám na sobě dvě teplákovky a je mi stále zima. MALÝ kouká na pohádky a já netuším, kdy se uzdravím. Zdá se mi, že blouzním.
Celou ulici, kde bydlíme, zdobí rudé vlajky jak za totalitní doby. Sice tam není srp a kladivo, ale stejně tam září pěticípé hvězdy. Normálně mi není dobře, ale když kouknu ven z okna, tak je mi ještě hůř. Musím pak zatáhnout z posledních sil závěs.
Vzpomínám na tu tvoji drsnou pěticípou hvězdu s lebkou. Kolik je to vlastně let, co sis ji nechal vytetovat na rameno? Padesát? Měl by si uspořádat módní přehlídku a tu svoji hvězdu ukázat těm, kteří ztrácejí paměť.
MALEJ se mne ptal, zda se tady bude v Praze točit film o těch komunistech. Tak jsem mu řekla, že určitě to nějaké divadlo bude a zlostí jsem rozkřápla rudou kraslici.
Možná jsem fakt blbá kráva, jak říkal můj BÝVALÝ. Já ale nedokážu věřit tomu, že země, která se pyšní Havlem, byla vzorem svoji Sametovou revolucí pro celý svět, nyní objevuje zpět cestu do rudého pekla.
Sedím u okna a píšu ti. Pozoruju večerní slejvák. Myslím si, že je to pláč všech velkých Čechů, kteří museli vidět ostudnou "Velikonoční nadílku".

Henry, drž se!!!
Tvoje Andy