noční stav nouze

tvá něžná slova
mě rozpalují
v rozkroku
nelze se schovat
ani přejít
do útoku
jsi moc daleko
touha je můj sobec
ptám se sám sebe
kdy uvidím Tě vůbec

potom ticho
jen pár smutných vět
pusu na břicho
myšlenky na květ
potom smutno
Láska klopí zraky
odcházíš spát
šel bych hned s Tebou taky
odcházíš do peřin
kde voníš mandlově
já piji černý čaj
mé polibky jsou na Tobě

tak to je
možná navždy bude
pode mnou hloubka
madisonský most
oči stále rudé

v hlavě mě píchá
na sebe mám zlost
to vnitřní pnutí
v srdci není hnutí
svému rozhodnutí
ohlodávám kost