VĚČNOST PRAVDY ZA ZKUŠENOST VTEŘIN

Propláčeš veškeré slzy
ve štěstí požehnání diamantů
kde dotek je VĚČNOSTí
na zpáteční cestě
pozůstalých míst a odrhovaček

víš že napořád
v místě pro trochu PRAVDY
jsou u Tebe jen lži
co si zasloužíš
skrz osobní nedokonalost
ztrouchnivělých dveří

až se vydáš tou cestou
pevně se mě drž
než přijede Tvůj vlak
s pasažery co nikdy nemluví

pro mou duši jsi vším
co jiní nevidí

jenže nemůžu zůstat s Tebou
protože se bojím Tvé přirozenosti
a pravdu?
Tu Ti říct nedokážu
a tak se raději utopím
ve vzpomínce na Tvou tvář

a Ty mi přesto neřekneš
jak vyplavat z té krve
abych zaplatil ZA poslední ZKUŠENOST.

Tak jako Ty cítit neumím
dokázat nemožné
poznávat odlesky ručiček
na které je už příliš pozdě.

Dávno Ti nepatřím
ani netoužím po tom
aby jsi byla má
tak proč na Tebe plýtvám VTEŘINy?




25.3.2016 18:04