když se vás dotknou ruce duchů…

vzbudil jsem se po půlnoci
a vyšel do naprosté temnoty
na skalní plošinu
abych se podíval na poslední východ
mizejícího srpku
v mlčenlivé nehybnosti

a pak
na předem vyznačeném místě
v popsaném tvaru a úhlu
vyšel tenký zahnutý proužek
plaše a okouzleně jsem zíral
na ten hvězdný úkaz
jak něžně pluje
mezi oblačnými mroži
po ostrově nebeském

usazen s rosou
na lesknoucím kameni
pohroužený do mlčení
a ona jen tak ležela
vábivě klidná a bezelstná
zářící odraženým světlem
jako rozvitý kvítek vánku
na úrovni světa minerálů
kde vitalita ční
jen o píď nad smrtí

podivné tušení
souvislostí a spojitostí
křížení věcí a událostí
před cizím nočním nebem
prorostlí tajemstvím
jejich důstojnosti a hlubin
podivuhodně rozevřené
místy průhledné
ležící budoucnosti
v osudech
o kterých je možné vědět
mluvit a pojmenovávat je
výhledem
do nedozírných prostorů
plných divů
a přesto ovlivněných
jistým řádem