Delfíni a Modrý krystal moudrosti a vědění
Ve fontáně s delfíny se koupat
a naslouchati jejich řeči těla
» autorka: Marie Bernadeta » Básně / Sci-fi, fantasy |
Delfíni a Modrý krystal moudrosti a vědění
Ve fontáně s delfíny se koupat
a naslouchati jejich řeči těla
co jejich duše říci chtěla
a kolik pravdy ukrývají
modrá těla s námi propojená?
Kolik se skrývá tajemství
v těch modrých tvářích
co hlasem delfíním jen hovoří
a přitom znají nebe
v němž Boží vůle
snáší se jak racek bílý
nad korábem
co piráti právě potopili
pro poklady tohoto světa
vraždí a loupí až běda
však v duších delfínů
je celá historie Atlantidy
a do ní spolu s delfíny
pluji nazpět časem
na malé plachetnici
co s větrem
pohání jen moje srdce
a touha poznat dávné pravdy
lidí co všechno měli jako v ráji
a přesto pýše místo udělali
a svoji vůli projeviti směli
v duchu co dobro odmítá
a tak jen zmar je potkal
pod hladinou Atlantského oceánu
Jen mořské bouře ještě
spolu s delfíny
zpívají píseň o dokonalých lidech
co ráj i duši svoji
navždy pozbyli
Ještě snad vítr který letí na pobřeží
a píská divně v uších
něco tuší
Je tomu nazpět už dvanáct tisíc let
kdy vody potopily pevninu
v níž lidé zhřešili
a zneužili mnohé dary shůry
jen ke zkáze a újmě druhých
Ten příběh dávné Atlantidy se
ukázat chce v mojí mysli
Však pravdu hledám skutečnou
pro dobro dnešních duší
a chtěla bych ji naleznout
skrz kámen který mluví delfíní duší
Zde počíná se historie
stvořená z mojí fantazie
s darem krásné myšlenky
Jak všechno moudré a dokonalé
v rukách nehodných se změnit může
ve zbraň ničivou
Ať legendy o krystalech, co v podzemí leží
jsou nám varováním
před pýchou v srdcích našich
a také před zlobou
Neboť jen s dobrými úmysly a dobrými prostředky
lze konečného dobra dosáhnout!
...........
Kde nyní moře rozkládá se a pak ještě kousek dále
kdesi nyní blízko Arkansasu
byla osada v níž rytířem byl velmi moudrý muž
co s delfíny si rozprávěl a
co dar rozumět jim měl
v něm bylo světlo jeho duše
tak nádherné a zářilo modře
a mnozí lidé citliví
jeho auru spatřili
v níž všichni delfíni
se zračili
a svět ten čistý
těchto vodních bytostí
byl potěšením mnohým
útěchou vnitřní
i cestou ke štěstí
Ve fontáně s delfíny se koupat
a naslouchati jejich řeči těla
co jejich duše říci chtěla
a kolik pravdy ukrývají
modrá těla s námi propojená?
Kolik se skrývá tajemství
v těch modrých tvářích
co hlasem delfíním jen hovoří
a přitom znají nebe
v němž Boží vůle
snáší se jak racek bílý
nad korábem
co piráti právě potopili
pro poklady tohoto světa
vraždí a loupí až běda
však v duších delfínů
je celá historie Atlantidy
a do ní spolu s delfíny
pluji nazpět časem
na malé plachetnici
co s větrem
pohání jen moje srdce
a touha poznat dávné pravdy
lidí co všechno měli jako v ráji
a přesto pýše místo udělali
a svoji vůli projeviti směli
v duchu co dobro odmítá
a tak jen zmar je potkal
pod hladinou Atlantského oceánu
Jen mořské bouře ještě
spolu s delfíny
zpívají píseň o dokonalých lidech
co ráj i duši svoji
navždy pozbyli
Ještě snad vítr který letí na pobřeží
a píská divně v uších
něco tuší
Je tomu nazpět už dvanáct tisíc let
kdy vody potopily pevninu
v níž lidé zhřešili
a zneužili mnohé dary shůry
jen ke zkáze a újmě druhých
Ten příběh dávné Atlantidy se
ukázat chce v mojí mysli
Však pravdu hledám skutečnou
pro dobro dnešních duší
a chtěla bych ji naleznout
skrz kámen který mluví delfíní duší
Zde počíná se historie
stvořená z mojí fantazie
s darem krásné myšlenky
Jak všechno moudré a dokonalé
v rukách nehodných se změnit může
ve zbraň ničivou
Ať legendy o krystalech, co v podzemí leží
jsou nám varováním
před pýchou v srdcích našich
a také před zlobou
Neboť jen s dobrými úmysly a dobrými prostředky
lze konečného dobra dosáhnout!
...........
Kde nyní moře rozkládá se a pak ještě kousek dále
kdesi nyní blízko Arkansasu
byla osada v níž rytířem byl velmi moudrý muž
co s delfíny si rozprávěl a
co dar rozumět jim měl
v něm bylo světlo jeho duše
tak nádherné a zářilo modře
a mnozí lidé citliví
jeho auru spatřili
v níž všichni delfíni
se zračili
a svět ten čistý
těchto vodních bytostí
byl potěšením mnohým
útěchou vnitřní
i cestou ke štěstí
Tipů: 0
» 20.03.16
» komentářů: 3
» čteno: 706(14)
» posláno: 0
» nahlásit
Ze sbírky: Legendy dávné Atlantidy
» 21.03.2016 - 07:54
Pravda,anotace byla dosti dlouhá k básni, je to však myšlenkový proud, který předchází mé práci, ve které sice s fikcí, ale s dobrým úmyslem chci poskytnout lidem zamyšlení nad lidstva historií i nad nad sebou samými, jak život vedem v tom pravdivém vnitřním smyslu, ještě je to jen v záčátku, ale doufám, že se mi ty legendy napsat podaří...
» 21.03.2016 - 07:56
Toto je původní anotace a úvod k mojí práci:
Legendy a pohádky o drahokamech, úvod
Kdysi dávno žily v ráji nebeské bytosti, co oplývaly nádhernými a ušlechtilými vlastnostmi, avšak po pádu člověka i tyto bytosti ze stejného důvodu byly vyslány na zem a začalo se krom ušlechtilých vlastností ozývat i sedmero špatných nákloností, kterým tyto bytosti nakonec podlehly a přidaly se k padlým Andělům a při jejich pádu a klesání až do podzemí, kde svírá v dlaních Věčný oheň kdysi Světlonoš, nyní ďábel, co vlastní falešné světlo, jímž ve tmě rozpaluje duše trýzní a spaluje v nich všechno na popel, jenž ve vstvách se po staletí ukládá jako zemský prach, při tomto klesání z nich vycházela nádherná záře jako pozůstatek ušlechtilé a krásné duše s mnohými schopnostmi a zároveň s odleskem kdysi požívané nebeské potravy se tato záře a odlesk jejich nádhery, dříve něž klesly až pod povrch zemský, zhmotnily do drahokamů a krystalů nejrůznějších barev a tvarů, co oplývají léčivými účinky, a protože na nich ulpěla nádherná záře jejich duší coby kdysi nádherných nebeských bytostí, které však klesly spolu s padlými anděly a jsou nyní sžírány bolestí a trýzní, jak jsou od Boha svého Stvořitele vzdáleny, když podlehly všem sedmi špatným náklonostem, které má v sobě v různé intenzitě i každý živý člověk zde na zemi až do dnešních časů.
Legendy a pohádky o drahokamech, úvod
Kdysi dávno žily v ráji nebeské bytosti, co oplývaly nádhernými a ušlechtilými vlastnostmi, avšak po pádu člověka i tyto bytosti ze stejného důvodu byly vyslány na zem a začalo se krom ušlechtilých vlastností ozývat i sedmero špatných nákloností, kterým tyto bytosti nakonec podlehly a přidaly se k padlým Andělům a při jejich pádu a klesání až do podzemí, kde svírá v dlaních Věčný oheň kdysi Světlonoš, nyní ďábel, co vlastní falešné světlo, jímž ve tmě rozpaluje duše trýzní a spaluje v nich všechno na popel, jenž ve vstvách se po staletí ukládá jako zemský prach, při tomto klesání z nich vycházela nádherná záře jako pozůstatek ušlechtilé a krásné duše s mnohými schopnostmi a zároveň s odleskem kdysi požívané nebeské potravy se tato záře a odlesk jejich nádhery, dříve něž klesly až pod povrch zemský, zhmotnily do drahokamů a krystalů nejrůznějších barev a tvarů, co oplývají léčivými účinky, a protože na nich ulpěla nádherná záře jejich duší coby kdysi nádherných nebeských bytostí, které však klesly spolu s padlými anděly a jsou nyní sžírány bolestí a trýzní, jak jsou od Boha svého Stvořitele vzdáleny, když podlehly všem sedmi špatným náklonostem, které má v sobě v různé intenzitě i každý živý člověk zde na zemi až do dnešních časů.
Pokud chcete vložit komentář, musíte se přihlásit.
Předchozí: Rubínové srdce | Následující: Linky z azuritu