Touha po zapomnění

Smazala jsem tvoje zprávy
už to nechci nikdy číst
musím se těm myšlenkám
obrátit zády
nechci aby mé srdce umřelo
tak mladý...

Ale z hlavy
si nic nevymažu
vzpomínky prokleté
neupadnou v zapomnění
toulky po horách
v hlubinách moře
to slané rochnění
všechny ty koncerty
v božských tmách
a v duších oněmění...

Schovala jsem všechny fotky
hluboko do šuplíku
ať zapadnou prachem....

Zůstaly jen slov toky
a zvyk
nastupovat do tramvaje číslo 1
směr Doktora Malého
jak dlouho to potrvá
roky?
proč tu zastávku nezrušili...

Chci zapomenout tvé jméno
ale bojím se
že se tak jmenuje plno lidí
asi to potrvá
snad ne věčně
stačí když jsem v obchodě
a vidím
bebečka v akci
máš je nejradši
ty mléčné...

Už si je v životě nekoupím...