Tak pláčeme nad smrtí okamžiku...

Zavírá se květ
a holubice let
nikde neslyšen.
Končí den.
Tu kapky jako perly
vedle mojí berly
padají.

Tma se snáší na hory, pustnou doly.
Já ve vzpomínky upadám
jsem sám.
A tam dole ve tmě
všiml jsem si letmě
temný stín
to hornický je džin.

V šachtě kvílí vítr
měsíc jako flitr
zář rozestře po kraji
jen kolejnice šeptají,
stoupá k nebi dým.

V hloubi dnes duní hlas země
stín plíží se jak kajícník ke mě.
Kdy? Proběh´ záblesk slávy?
Teď lynčován je davy!
A chiméry se snáší,
já propíjím se flaší.
Kde zůstala má noha?
Snad
u želvího boha...

Já kloužu jak kus špeku
do akvária věků.