*Lékař a jeho pacient*

Hmmm, sama jsem zdravotnice a víš co? Možná právě proto mám strašný strach z doktorů, hlavně z těch které neznám, jako pacient jsem se s lékařem setkala minimálně, díky své profesi často, tak vím že jsou mezi nimi i ti špatní, jsou to jen lidé, ale pravda, že i ti špatní mají své dobré případy, třeba to bylo tím že jim opravdu věřili, myslím ti pacienti, nebo tím jak se ti lékaři chovají, je to složité, ale pravda je že i mezi námi sestrami, jsou ty vyhledávané a ty před kterými se pacient třese, někdy je to jen tím, že ty první se umí do pacienty vcítit, jednají s ním vlídně a mile, třeba mají horší znalosti, ale ten vztah funguje, jo, tak nějak když to dopisuji tak si říkám, kdyby náhodou, budu věřit :-) dík za úvahu

valerie: Díky za zasvěcený koment! :-))

Je to opravdu o důvěře.
ST

ST Jediné, s čím bych polemizovala jako bývalá zdravotnice, že dobrý přístup vyžaduje hodně času za strany lékaře: znám doktory, ale i sestry, kteří jsou sami o sobě tak přesvědčiví, že se jim dá uvěřit okamžitě, to dobro z nich vyzařuje...pěkné

Tara: máš pravdu, ale s mnohými pacienty je to obzvlášť obtížné až nesnadné...

Důvěra pacient - lékař je něco, co se dlouho buduje... a snadno ztrácí. Je těžké zachovat profesionální odstup a současně se vcítit do pacientovy situace, nálad, mít trpělivost vysvětlovat lidem často elementární věci, a tak dále... je to na dlouhou rozpravu.

Já myslím, že to funguje i jinde, než ve zdravotnictví. Lidský přístup a empatie se vyplácejí podle mě všude, kde se pracuje s lidmi. ST

Nechci tady mudrovat, ale v doktory vkládám naděje, pouze, když je potřebuji. ;-)

vavaoko: valerie: Tara: Paulmatthiole: krizekkk: Berenika: Díky všem za hodnotné komenty! :-)))