Lidmi nedotknutá

Kolikrát říkáš
že nechceš už dál jít
že zblázníš se
pokud dál tu budeš stát
že dávno nastal ten čas
kdy musíš odejít
že nemusím se bát
že reálně vzdáváš se
jen pozemských krás
...
Že připadáš si
jako loutka zvláštní
co směje se jen proto
aby bolestí neumřela
že iluze dávno už
nejsou tak krásný
a život je jak
jedna velká cela
...
Kéž bych víc
pro Tebe udělat směla
kéž mohla bych se pro Tebe
obětovat celá
kéž mohla bych křičet
uvnitř všeho ticha
že poslední minuta
jindy než teď tiká
místo toho však
duše v osamění
po svobodě touží
v nadějném opojení
smrtí je políbená
a v hloubi země skrytá
v hlubokém
zimním snění
lidmi nedotknutá
...