mlha

leží něco na zádech
pokřivené ulice
nad čelem
.

potom někdo řekne
je mu z toho smutno
lidé chtějí být soudci

najednou se tolik
chtějí bát
uvazovat oprátky

ležet si tak uprostřed
němý tvor

proč jsou tím
co nikdy nechtěli
.

hospoda se zelenými ubrusy
je zapadlá
tak
že ani není slyšet ruch
z venku

viděl jsem zlato
na té nejvyšší kopuli
nad celým zamyšleným
městem vyhlídek
měsícem ztuhlým jizvami
zimních ptáků
portály černých domů
čekající nějak
nafialovělé stíny po zdech
pohledy zapomenuté

nejlevnější pivo široko
daleko
na výletě po mostech
na odvrácené straně
řeky

někde hlouběji v sobě.