přessto

přesto
že v noci bdím
často jsem zaspal
Tvůj úsměv
přes sto
bániček jsem napsal
přesto
v noci chci spát
žádné verše psát
s Tebou
beze slov
v obětí
každý den usínat


sto a nic
mě umořilo touhou
jak to říci
krátím čas
mezi verši klimbám
aspoň nevnímám
tu chvíli bez Tebe
tak zatraceně dlouhou


sto kroků
a osmnáct
kilometrů
nás dělí
od sebe
né rok
snad tisíc let
se mi zdá
Tě znám
a v ošuntěném svetru
spěchám
pro moji nesmrtelnost
hmotně
i nehmotně
k Tobě
metr po metru