Nostalgická

Včera jsem si dlouho četl svoje staré básně.
Jak byly plné myšlenek, co zněly tak jasně,
a krásných slov, jež svojí silou mohla změnit svět.
Já vracel se zpět tokem času o dobrých třicet let.

A hluboce se skláněl před tím, kdo ta slova psal
a obdivoval lehkost, s jakou s větami si hrál,
i eleganci, s níž tak snadno nacházel své rýmy
a lehkovážnost, kterou dával básničkami svými.

Tiše vzdal jsem hold pak svému nezralému mládí
a přiznávám, že lekl jsem se, jak rychle čas pádí.
Jen na okamžik zastavit, jen zachytit tu chvíli,
kdy věděl jsem a cítil vše a nikdy se nemýlil.

Dnes každé slovo vážím líp, než lékárník svůj lék
a nazvat své myšlenky pravdou, asi bych se lek‘.
I rýmy hledám hůř a tíž, když hvězdy zháší den
a pod víčka se vkrádá stín a neodbytný sen.

V něm běžím známým údolím a o světě vím houby,
a pod nosem mi chybí knír a nebolí mě klouby…