Procházka v šepotu neviditelných

Smráká se nad domem hrůzy
havran svléká své peří
vcházím branou železných strážců
po černých zbytcích pražců
mezi ostnatými dráty
a ostnatými keři
co chňapou po čerstvém mase
čímž jsem jim zrovna já

měsíc ozářil chladné sochy
zpustlou zahradou rozmístěné jak by je sochař poztrácel
prázdné oči sledovaly můj krok, můj dech
a okapové chrliče zuby cvakaly
podivně se ze střech nakláněly, vzhlížely
z keřů ozval se náhle zoufalý čísi skřek

prázdná kašna zarostlá plevelem
chrlič vody vzplál modrým plamenem
a černé jazyky plazily se nádvořím té usedlosti
mlhavým oparem protančily jakési kosti
lebky, hnáty, zuby, kostrče i pánve
spojily se ve víru tance náhle

jen tak pozoruji ten rej koster
modrých plamenů i řev neviditelných
skryté síly v tomto sídle neodradily mne
bych dál nezkoumala jejich neskutečný apetit
a nechtěla se zatím probudit…

Zbožňuju své sny!



.