fialový plamen...

prošel jsem po lávce
uprostřed se zhoupl v kolenou
abych zas pocítil
jemně pružné pérování můstku
jako odpověď v sobě
okusit zas blaženost
bez trpkosti
prožít zapadlé prchavé štěstí

spustil jsem chodidla nad hladinu
bystře plynoucí tiché vody
jen tak žvýkal chlebovou kůrku
žmolil kuličky
cvrnkal je do proudu
přihlížel jak se potápějí
a dole u šerého dna
je tiše lapají přízračné ryby

náhle zazářila kometa
jako tajený pohled hezké ženy

tiše vábivý plamen
stoupá do temnoty
aby jí byl za chvíli pohlcen
jako symbol lidského potěšení
co čím je hezčí
tím méně uspokojuje
a tím rychleji vyhasne

všechno je pěkné
když se na to díváme v pravou chvíli
i když při tom uspokojení
cítím ještě bázeň

totiž kdyby něco hezkého trvalo věky
jistě by mne to těšilo
ale díval bych se na to chladněji
protože to uvidím kdykoli později

a mezitím
někde v neurčité vzdálenosti
byl slyšet smích
úžasně jasný a veselý
doprovázen
kamenným hostem