Můj stín

Zalekl ses
mého stínu -
pohltil ten tvůj

Tak mi nedávej vinu
že do temnot
sestupuju ráda
a nehraj
si na kamaráda
přítele
doživotního

Za chvíli se dveře
otevřou
a v nich podivný to
zjev
žádný to elév

Tebe nechám
na prahu
za sebou dveře
zabouchnu
na závoru

Už ve mně není
ani kousek vzdoru
když se Mu
do očí podívám

Moje nízké masky
jsou ty tam
vědomí Já stojí
osaměle ve vesmíru
už delší dobu
mám na duši díru

A tu mě
těžkým pařátem pohladí
nezná pojem já a ty
jenom vidí můj smutek
na řasách

Chci bloumat s ním
v jeho tmách
na lidi se dívat zvysoka
z ptačí perspektivy
jeho křídla
umí divy

Zvláštním prstenem
mě k sobě
připoutá
pak stanu se zčásti
jím

Není já
ani on
ve tmě kosmu
zní hudby hromů
ohňostroj