Sopka» autorka: Venuše |
Jsi jako oblázek
kousíček horniny
taješ v mé dlani
bojíš se vřelosti
dlouhé jsou hodiny
Slzy, hasím ten požár
láva už vytéká
pálí mé vzpomínky
plný je pohár
drtím tvé kamínky
zas a znovu
v měsíčním svitu
klaním se novu
Teď zůstal jen písek
uvadáš v bolesti
rozmělněn na padrť
vzdáváš se v rozcestí
Tak v žáru svém
tavím tu hmotu
a dlaně mých vzpomínek
zaplnia barevná sklíčka
tvé vřelé lásky
kousíček horniny
taješ v mé dlani
bojíš se vřelosti
dlouhé jsou hodiny
Slzy, hasím ten požár
láva už vytéká
pálí mé vzpomínky
plný je pohár
drtím tvé kamínky
zas a znovu
v měsíčním svitu
klaním se novu
Teď zůstal jen písek
uvadáš v bolesti
rozmělněn na padrť
vzdáváš se v rozcestí
Tak v žáru svém
tavím tu hmotu
a dlaně mých vzpomínek
zaplnia barevná sklíčka
tvé vřelé lásky
Tipů: 8
» 09.02.16
» komentářů: 6
» čteno: 680(15)
» posláno: 0
» nahlásit
» 09.02.2016 - 16:58
Tara: Venuše: Já jako velice nerozhodný muž vskutku rozcestí zrovna moc nemiluji. (lehce provinilý úsměv)
» 09.02.2016 - 17:19
Ringo: To nic...bez mužů by to nebyla ta pravá jízda...i když někdy by se trochu rozhodnosti hodilo :-*
» 10.02.2016 - 14:38
krizekkk
Žlučníkové kameny, to je prevít.
Pokud chcete vložit komentář, musíte se přihlásit.