Poprava sebe sam

Tak jsem zase něco přepsal z papíru do PC a dávám to sem. Je to docela aktuální téma, protože tak se cítím a chvílemi to mám chuť i udělat :/ a nejhorší je, že jsem na tom mostě i stál...

» autor: Ferry

» Básně / Smutné

Stál jako na popravišti...
Při zvuku města,
při zvuku, který měl tak rád,
se koukal do prázdná,
přemýšlel o nebi.
Přemýšlel, co má říct,
přemýšlel o začátku
a přemýšlel o konci.
I o tom, co se stane,
až zvony zazvoní.

Stál jako na popravišti...
Při zvuku zvonů,
při bití těch líbezných zvonů,
které odbíjeli konec začátků.

Stál tam jako na špalku,
s lasem okolo krku.
Stál.
A koukal dolů
jako že šibeničního kříže.

Pomalu zavíral oči,
ptal se sám sebe,
jestli má skočit.
Ptal se. Jak
A jestli vůbec jít dál.
A nakonec to udělal...
Nakonec to vzdal.
Byl to člověk -
jeden z miliónu.
Když tam padal
a když víčka se mu zavírala.
On najednou vzlétl
jako fénix z popela.

Letěl odtamtud
I když to jeho mysl nechtěla.
Často se otáčel.
Koukajíc na své tělo.
Na tu bezvládnou,
křehkou,
jemnou,
hezkou,
Mrtvou
schránku.

Letěl někam do neznáma.
Někam - bůh ví kam.
Neznal cestu ani cíl,
ale nebyl sám.

Bylo s ním pár
dalších - takových
jako býval on.
Takových, kteří urychlili
svůj
neodvratný skon.

Tipů: 6

» 05.02.16

» komentářů: 2

» čteno: 762(15)

» posláno: 0

» nahlásit